Rodová kronika

Jako malá holka jsem si ráda prohlížela tátovy encyklopedie s obrázky. Později jsem prošmejdila celou knihovnu a tehdy jsem narazila na Bibli, která je u nás už několik generací. Dědila se vždy na nejstaršího syna. Odhaduji, že jsem pátá generace, která do ní zapisuje a zároveň první žena. Naše rodová větev vymřela, jak se říká, po meči. Táta umřel v mých patnácti, kdy jsem udělala svůj první neuvážený vpis do rodinné kroniky. Hned po prvních řádcích mi došlo, že bych se měla víc zamyslet, jestli to, co napíšu je hodné zápisu do Bible a že tátovo úmrtí tam je vlastně prvním úmrtím.

V té době jsem začala pracovat i na rodokmenu a sbírat první informace o mých předcích. Ačkoliv nám máma kvůli škole pořídila počítač a připojení k internetu, nebylo možné ještě najít tolik informací jako dnes. Mé pátrání po předcích skončilo po prostudování rodných a úmrtních listů. Nastřádala jsem i nějaká parte a svatební oznámení. Z dopisů mám i pár rodinných příběhů. Své zdroje jsem brzy vyčerpala a měla jsem jiné starosti: závěrečné zkoušky, maturitní zkoušku, absolutorium a nástup na své první pracoviště. K Bibli a k rodokmenu jsem se dostala až na první mateřské dovolené. Přidala jsem dva další zápisy – narození mých dětí. Pořídila jsem si také knížku o tvorbě rodokmenu, která mi toho hodně vysvětlila a pomohla mi i dohledat více informací. Rozklíčovala jsem i zapomenutou větévku rodu ve chvíli, kdy jsem myslela, že se nikdy nedovím, kdo ti lidé vlastně byli.

Před nedávnem jsem si položila otázku, zda nenastal právě dnes moment, kdy učinit další zápis. Vždyť taková situace, která je tento rok, tu nikdy ještě nebyla. Vepsat, že svět se v roce 2020 zbláznil? Děti nesmí do školy, některým lidem je znemožněno prací zajistit rodinu. Co by asi řekli pradědci na to, že si večer nemohou zajít na karty a na pivo do hospody? Něco již zakázáno v historii bylo, ale ne v takovém rozsahu jako dnes. Řádili nemoci, války, režim, politici... 

Přišlo mi to tak výjimečné, že jsem vzala do ruky Bibli. Jenže při prvním pohledu jsem si řekla ne. První zápisy popravdě nepřečtu. První čitelné texty jsou o počasí, protože to ovlivňovalo úrodu. Můj praděda už zapsal jen narození a maturitu mého dědy a ten ve stejném duchu pokračoval dál a po něm zas můj táta. Z tolika generací nikdo nenapsal ani řádek o tom, jak se za války měli zle. Událo se tolik historických událostí. Nebylo to důležité, protože měli rodinu, o kterou se starali, jak mohli. Ctili minulost, ale žili pro dnešek a rodinu. Popsat vše, co zažili, tak jim těch pár volných stránek na pět generací nevystačí. Budu se tedy řídit tím, že nezapomenu, ale nechám volné listy dalším generacím.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10