Název knihy: Rok v mateřské škole
Autorky: Eva Opravilová, Vladimíra Gebhartová
Nakladatelství: Portál, s.r.o.
Rok vydání: 2011
Počet stran: 496 str.
Brožovaná vazba
Cena: 495 Kč

Kurikulum předškolní výchovy
Čtyři úspěšné projekty výchovně vzdělávací práce v předškolním období (Jaro, Léto, Podzim, Zima v mateřské škole), vydávané nyní v ucelené publikaci za výhodnou cenu.

Ukázka z knihy:
Co je to kurikulum  
Od šedesátých let 20. století se v pedagogických úvahách v zahraničí začal objevovat pojem kurikulum. U nás byl tento pojem ve spojení s výchovou a vzděláváním do konce osmdesátých let téměř neznámý a jeho původní latinská podoba curriculum i přepis na kurikulum dodnes mnohým příliš neříká. Slovo pochází z latinského currere (běžet) a v podobě curriculum je jeho původní význam běh, ale také závodiště, a dokonce i závodní vozík. Vyjdeme-li z těchto významů, můžeme soudit, že vyjadřuje pohyb určitým směrem, po určité cestě k určitému cíli. Vyjadřuje pohyb, který je podmiňován jednak zvnějšku – např. určením směru, délky trasy, povrchem tratě, a jednak z vnitřku tím, co do pohybu vkládá běžec sám – např. míru soustředění, množství energie, snahu o kvalitu výkonu.

V pedagogickém smyslu pak kurikulum můžeme chápat obdobně jako pohyb, který doprovází vývoj dítěte. Znamená plánovanou a záměrně vytyčovanou a nasměrovanou trasu, při jejímž absolvování získává dítě postupně zkušenost, a to v závislosti na svých schopnostech i zájmu.

Myšlenka stanovit ve výchovně-vzdělávacím působení na dítě směr a trasu má své oprávnění i opodstatnění a pochopitelně není nová. Rozdíl mezi dřívější snahou vytyčit tuto cestu tradičními směrnicemi a současným kurikulem je především v názoru na tuto cestu. Můžeme ji chápat jako nekompromisní příkaz směru jízdy se zákazem zastavení, povinně dodržovanou a nezpochybnitelnou trasu (normu), anebo ji můžeme brát jako doporučený, použitelný a osvědčený model, v němž jsou odbočky, zastavení i malé návraty s ohledem na schopnosti a zájmy putujících dovoleny.

Jak chápat kurikulum
Kurikulum jako návrh cesty, která vede k záměrnému získávání zkušeností dítěte, je chápáno poměrně široce. Zahrnuje v sobě procesy, prostředky i podmínky k dosažení cíle. Může být chápáno:

1. jako vzdělávací program, plán nebo projekt výchovně-vzdělávacího působení (vytyčení směru, délky a cíle trasy);

2. jako obsahová náplň výchovně-vzdělávacího působení, to znamená všechno, co bývá zahrnuto v osnovách a metodických příručkách (kudy trasa povede, kde se dá zrychlit, čeho si zvláště všimnout a co lze pominout). Na základní škole je to seznam vyučovacích předmětů a jejich časové rozvržení, v mateřské škole to v dřívějších materiálech bylo například rozvržení výchovných složek;

3. jako dosažený výsledek, zkušenost, kterou si dítě v průběhu výchovně-vzdělávacího působení podle určitého kurikula osvojí. Znamená to prakticky všechno, co dítě ve škole získalo, včetně úsilí, které ke zdárnému splnění úkolu vynaložilo, a co mu umožní pokračovat v další cestě (tedy nejen vlastní výkon, ale i osobitý způsob provedení, individuální „běžecký styl“).

Kurikulum hledá odpovědi na komplex základních otázek pedagogické teorie a praxe, které lze jednoduše formulovat v odpovědích na následující otázky:

PROČ jsme si zvolili právě tento cíl?
V ČEM spatřujeme jeho zásadní význam pro dítě?
JAK a KDY chceme cíl naplnit?
CO bude hlavním obsahem?
Jaké PODMÍNKY pro uskutečnění našich záměrů musíme vytvořit? Jak zkontrolujeme VÝSLEDKY, kterých jsme fakticky dosáhli?

Podoby kurikula
Kurikulum má několik vzájemně podmíněných rovin. První je rovina plánovací (projektová). Je zachycena v koncepčních materiálech, osnovách, metodických příručkách a učebnicích. Obsahuje zásadní rozhodnutí, např. zda je pro dítě účast v programu povinná, po jakou dobu, jaký má být výstup. Opírá se o základní legislativní normy, jako je Ústava, Listina základních lidských práv a svobod, Deklarace práv dítěte. Plánovací rovinu tvoří také dokumenty Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha) a Rámcový program pro předškolní vzdělávání, které vyšly v roce 2001.

Plánovací rovina může mít podobu stručné, jasně vyjádřené generální linie soustředěné do několika zásadních bodů. Může být formálním přehledem cílů, obsahu, prostředků a organizace výchovně-vzdělávacího působení, které svěříme papíru, abychom je mohli kdykoli předložit kontrolnímu orgánu k nahlédnutí.
Přestože je tato plánovací fáze velice důležitá, neměli bychom ji přeceňovat. Spoustu času často vynaložíme na přehledné uspořádání a vyčerpávající písemné zachycení nejrůznějších souvislostí našich ušlechtilých výchovných snah. Celek bývá maximalistický a pro praktické využití málo konkrétní i přehledný. Opakujeme zde věci zcela samozřejmé, směšujeme nepodstatné s podstatným, přeceňujeme banality na úkor věcí zásadních. Mohli bychom si uvést příklad pozoruhodných plánů, podle nichž se mají „plnit úkoly“ různých vzájemně propojovaných „výchov“, a přitom rozvíjet všechny možné i nemožné a nadbytečné vědomosti, dovednosti, zvyky, schopnosti, vlastnosti, postoje a názory dítěte. Podobně široce a nepřesně může být při projektování kurikula používán pojem kompetence, který nově přináší Rámcový program pro předškolní vzdělávání.

Více informací nejen o této knize Rok mateřské škole se dozvíte také na stránkách nakladatelství Portál.