Romanticky upravené Terčino údolí

Vzniklo romantickými úpravami volné krajiny, s nimiž započal ve druhé polovině 18. století hrabě Jan Nepomuk Buquoy na popud své manželky, hraběnky Terezie Buquoyové. V duchu tehdejší módy se v parcích vytvářely dramatické přírodní scenérie s ruinami a středověkou architekturou, a tak sem byly navezeny balvany, které říčku proměnily v horskou bystřinu, byly budovány altány, chýše, pavilony, skleník a další stavbičky. Bohužel ne všechny přežily do dnešní doby. Jedním z charakteristických prvků Terčina údolí jsou bílé dřevěné mostky. Ty, doplněné bílými lavičkami, působí uprostřed zelených luk a lesů opravdu malebně.

Vydejme se na zhruba sedmikilometrový okruh parkem, který je mimo jiné zajímavý i tím, že splňuje náležitosti zámeckého parku, ale přímo na žádný zámek ani hrad nenavazuje. Hned u vstupní empírové brány si na úvodním panelu prohlédneme mapu naučné stezky. Je okružní a pěkně se celým parkem klikatí. V případě potřeby lze trasu zkrátit, ale byla by to škoda. Najdeme zde celkem 12 zastavení, která nás seznámí se zdejší historií a přírodou.

Kolem Hamerského mlýna, který později sloužil jako obydlí pomocného personálu parku přicházíme k zastávce Václavovy lázně. Dala je postavit hraběnka Terezie Buquoyová a pojmenovala je po svém otci Václavu Paarovi. Na dobových akvarelech si můžeme prohlédnout, jak vypadala empírová stavba i její interiéry - salon s mramorovým krbem byl zařízen rokokovým nábytkem, interiér zdobily pompejské vázy a bronzové předměty dovezené z Itálie. Vlastní lázeň byla upravena jako umělá krápníková jeskyně - grotta.

Areál sloužil po válce jako krajské rekreační zařízení, dnes se mu říká „Lázničky“ a po rekonstrukci je zde penzion s restaurací.

Pohodlná cesta nás přivádí k dalšímu objektu, tzv. Modrému domu. Sezónní panské sídlo poskytovalo ve své době veškerý komfort, býval zde salon, ložnice, salonek, přijímací, toaletní, hostinský a služební pokoj. A samozřejmě kuchyň, komory a sklep. Vedle domu stála voliéra a holubník, okolí zdobily četné květinové záhony. Název domu byl odvozen od netypického nátěru střechy. Opakované povodně v 1. polovině minulého století objekt výrazně poškodily a z elegantní stavby zbyly jen ruiny, ale i ty působí v sevřeném údolí při potoce velmi romanticky.  

Nedaleko proti proudu potoka se nachází asi nejznámější zastávka zdejší naučné stezky, vodopád. Byl vybudován uměle v roce 1817, ale působí zcela přirozeným dojmem.

Rybářská chata ani dřevěná Toničina chýše se nedochovaly, ale nezoufejte, zajímavostem našeho putování ještě není konec. Další zastávky nás informují o všem, co žije a roste ve zdejším lese, a když vystoupáme z údolí vzhůru do luk a sadů, objeví se před námi středověké panské sídlo, tvrz Cuknštejn.

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale právě Cuknštejn využili filmaři pro natáčení dobrodružné komedie Ať žijí rytíři! (2009). Porovnáním zjistíme, že ve skutečnosti zde něco chybí - pro filmové potřeby byla totiž přistavěna hradba s bránou.

Cesta se stáčí zpět do údolí. Pokud sem zavítáte v květnu, přivítají vás zdejší louky záplavou květů chráněného prstnatce májového. Celoročně můžete obdivovat více než 500 let starý památný dub letní, nazývaný též Strom svatebčanů. O kousek dál leží torzo dalšího význačného stromu, jde o mohutný smrk ztepilý, který byl v roce 2002 vyvrácen vichřicí.  Byl vysoký 46,5 metrů a uváděné stáří je 225 let.

Serpentinou se dostáváme do horní partie lesa ke Gabrielinu rybníku, pojmenovaného podle manželky Jiřího I. Buquoye. Kdysi zde stával Březový altán, od něhož se otvíral průhled parkem do údolí Stropnice až k Modrému domu.

Také Jiří II. hrabě Buquoy (1814-83) se věnoval, stejně jako jeho otec, zvelebování parku. Na dohled od rybníka nechal vybudovat romantický Švýcarský dům, dnes využívaný jako skautská základna.

Seběhneme strání a jsme u vstupní brány parku. Naše procházka je u konce. Byla příjemná a věříme, že zde nejsme naposledy.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz