Jak se koukám kolem sebe, tak si neodpustím úvahu na téma rouška. Jsem zastánce nošení roušek a myslím, že to pomáhá proti šíření nemocí (nejen virového, ale i bakteriálního původu). Ale upřímně, nošení roušky mě netěší. Rouška je velmi nepohodlná, zejména pro lidi, co nosí brýle nebo mají potíže s dechem.

Dennodenně vidím lidi, co „nosí“ roušku. Uvozovky jsem napsala záměrně. To „nošení“ vypadá tak, že rouška nezakrývá nos nebo je přímo na bradičce. Pokud nezakrývá nos, tak ji ani nemusí mít na sobě, neplní ochrannou funkci. V největší úžas mě přivádějí lidé, kteří vstoupí do MHD s rouškou v ruce a obličej naprosto nezakrytý. Na jaře jsem překvapeně koukala, když jsem jela autobusem městské, pán tam byl se sundanou rouškou, popíjel limonádičku a svačil (což přepravní řád nepovoluje), nikdo to nekomentoval, všichni se raději odsunuli dál. Ovšem, co mě dostalo, bylo, když vystoupil na prázdnou zastávku a nasadil si roušku. Přestože široko daleko nebyla venku ani noha. Pokud můžu, jízdě MHD se vyhýbám. Což znamená, že víc sedím doma.

Kuřáci jsou kapitola sama pro sebe. Už dávno jsem si musela zvyknout na to, že jim není trapně kouřit na jakékoliv zastávce a teď od tohoto zvyku nehodlají ustoupit, bez ohledu na to, co si myslí nebo jim říkají jiní lidé. Takže jako obvykle zastávka plná lidí s rouškou na obličeji a mezi nimi několik pokašlávajících kuřáků bez roušky.

Před časem, když ještě bylo možné jít do restaurace, jsem se sešla s několika známými na oběd, bylo nás přesně 6 u stolu a kupodivu jsme všichni přišli vzorně s rouškou. Jak se později ukázalo, ne všichni byli s nošením roušek ztotožněni. Rozhovor na téma roušky spustilo sundání roušky jednoho ze známých. Přestože měl lehkou chirurgickou roušku, měl obličej dost odřený, a to zjevně od nošení roušky. A tu jedna dáma začala rýpat, že to přehání a neměl by roušku nosit skoro vůbec, ideálně vůbec, protože nošení roušek je blbost. On na to prohlásil, že nosí roušku skoro pořád i doma. Než stihl říct proč, dostal od oné dámy čočku. Klidně jí sdělil, že žije se svou přítelkyní v domě jejich rodičů a maminka přítelkyně má sníženou imunitu kvůli léčbě leukémie a že se všichni bojí, aby ji něčím nenakazili. Ono by stačilo i obyčejné nachlazení.

Tím přesně vystihl důvod, proč vlastně nosíme roušku. Nosíme ji především proto, abychom nenakazili někoho jiného. Tahle obrana hlavně chrání ostatní před námi. Ono to chvíli trvá, než zjistíte, že jste nemocní a popřípadě čím. A je štěstí, že navíc rouška z menší části chrání i nás před nakažením.

Bojím se, že onemocním, ale mnohem víc se bojím, že bych mohla nakazit někoho z blízkých. A to je důvod, proč se snažím roušku nosit a nevysmívám se tomu. Mám za to, že roušku je potřeba nosit hlavně tam, kde jsou lidi, nebo ve společných prostorách, kudy chodí množství lidí. Venku a dál od lidí snad rouška není třeba. Mě nošení roušky extrémně otravuje, ale přemáhám se. Brýle se mi rosí, rosí se mi zároveň nos a čelo, když mám na sobě roušku. Doběhnout na autobus s rouškou se taky moc nedá, neudýchám to. Občas nerozumím, co říkají jiní lidé v roušce nebo oni neslyší mě, protože rouška tlumí zvuky. Už jsem rezignovala na to, že neslyším prodavačku v obchodě při placení, co říká přes plexisklo a roušku.

Mimochodem, víte, že je spousta výjimek z nošení roušky, a jedna z nich je pro osoby se sníženým intelektem. Vy byste chtěli signalizovat něco takového?

Kdybych měla jednu jedinou roušku na rozdání a měla se rozhodnout, zda ji dám seniorovi /seniorce nebo člověku bez domova, jednoznačně bych ji dala bezdomovci. Podle mého názoru ostatní ochrání víc, když bude nosit roušku bezdomovec.

Chce to pevné nervy a vydržet. Věřím, že bude lépe, jen to asi nebude až tak brzo, jak bychom všichni chtěli.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10