Hlavní část povinností spojených s rodinou je založena na ženách, jsou tedy často zaměstnány na částečný úvazek, aby mohly kombinovat pracovní a rodinné povinnosti. Tato práce však omezuje jejich pracovní proces, snižuje jejich práva sociálního zabezpečení a důchodů, jejich situace se stává i nejistou.
Myslím, že pokud jsou sledovány a analyzovány rozdíly mezi muži a ženami na trhu práce, je diskriminace žen stále zřejmá. Poukazuje to na potřebu nalézt takové možnosti a příležitosti, které budou zaměřeny na ženy za účelem dosažení rovnováhy. Ženy stále volí takzvané "mužské" povolání, ale jsou i vyšší zastoupení v tradičně "ženských" pracovních místech, jako jsou například zdravotní sestry a ošetřovatelky, ale ve vyšších pozicích a vedoucích funkcích jsou stále nedostatečně zastoupeny. Rovněž v oblasti zdravotní péče, kde ve většině vedoucích funkcí na postech ředitelů nemocnic a primářů jsou hlavně muži, jsou ženy na druhé pozici. Legislativa o rovnosti příležitostí mezi muži a ženami v zaměstnání je velmi obecná. To, že ženy s konstantní a přetrvávající diskriminací, která opakovaně vede k rozdílům v přístupu mužů a žen k zaměstnání, zdroji a moci, je všeobecně známo. Většina žen stále pracuje v úzké skupině povolání, jsou vyloučeny z vedoucích pozicí, jejich práce je placená méně než u mužů.
Ženy častěji pracují na částečný úvazek a mají nestabilní pracovní místa (zastoupení, příležitostné a sezónní práce), přestože se v posledním období ukazuje posílení žen ve stabilním zaměstnání.
Rozdíly v pracovišti se odráží také v sektoru – ženy jsou více angažované ve veřejném sektoru. Více mužů než žen je však mezi podnikateli. Mezi muži a ženami se odráží ve velkém pracovní segregace. Většina žen např. pracuje v oblasti služeb, v některých profesích pokročila tak daleko, že ženy tvoří až po feminizaci kolem 80 % zaměstnanců (zdravotnictví a sociální péče, školství, obchod, restaurace a služby). Tato odvětví však kromě značného zaměstnávání žen charakterizují skutečnost, že průměrná mzda je pod úrovní průměru. Myslím, že v současné době je genderová segregace povolání považována právem za jeden ze zdrojů nerovnosti mužů a žen, protože ženy jsou soustředěny do nízkopříjmových míst (školství, zdravotnictví, sociální péče). Tato skutečnost má vliv nejen na současné příjmy, ale také na starobní důchod. Jde o jev, který se nazývá "Feminizace chudoby". Muži jsou více zastoupeni v odvětvích a povoláních, ve kterých jsou vyšší mzdy.
Na druhé straně i platy žen na Slovensku jsou v průměru o 25 % nižší než platy mužů, u některých skupin se tento rozdíl ještě více zvyšuje. Vývoj nezaměstnanosti v SR nemá z hlediska výběru závažné odchylky. Obecně vysoká nezaměstnanost postihuje obě pohlaví celkem stejně, neexistuje však rovné odměňování za práci. Ženy mají nižší plat v každé třídě každé pracovní kategorie. Žena na Slovensku dostane za tu stejnou práci jako má muž, o mnoho nižší plat.
Dalším faktem, který má vliv na výši platu, a rovněž činí rozdíl v platu, je délka praxe. Ženy, které například kvůli mateřství přeruší studium nebo odbornou činnost, mají menší zkušenosti nebo přestávky, které kariérní růst brzdí. Mnohokrát nejsou podporovány v kariéře a mají problém se zaměstnaností, protože mají menší děti nebo více dětí, a jejich nepřítomnost pro nemoc by zaměstnavateli vadila. Chci poukázat na to, že neustále existuje diskriminace žen v oblasti měření práce na Slovensku. Důsledkem toho je také zvyšující se chudoba žen v důchodu a stáří.
Stále prožíváme konstantní a přetrvávající diskriminaci ženy, která opakovaně vede k rozdílům v přístupu mužů a žen k zaměstnání, jeho zdroji a moci.
Jistě existuje mnoho možností minimalizovat rozdíly v oblasti tohoto problému a dosáhnout rovnováhy ve sladění práce a mimopracovního života mužů a žen.
Petka76 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz