Česko je právem nazýváno rájem rozhleden, však se počítají na stovky. Turista putující krajinou ocení každý pěkný výhled, a je dobře, že po éře unifikovaných ocelových telekomunikačních věží přišla doba, v níž se dává prostor i architektonicky zajímavým stavbám. Přesto všechno jsou mému srdci bližší ty staré, kamenné krásky, odolávající klimatickým podmínkám a někdy i nepřízni lidí už sto let a více let.
Právě na takovou vyhlídkovou věž se dnes vydáme. Nachází se na Tisovském vrchu (něm. Peindberg) severně od Nejdku v Krušných horách. Vystoupat sem se dá z různých směrů, z Perninku, Nejdku, Nových Hamrů... Poněvadž jsme trávili dovolenou v Horní Blatné, rozhodli jsme se využít místní železnice, která se klikatí zdejšími lesy a k výšlapu na Tisovský vrch se vysloveně nabízí. Jízda vláčkem je nejen milým zpestřením výletu, ale ušetří nám i pár kilometrů. Na trati se nachází řada tunelů, viaduktů a železných mostů. Pro její převýšení a stoupání se někdy nazývá Krušnohorským Semmeringem. Nejznámější je 20 metrů vysoký viadukt se šesti oblouky nedaleko stanice Pernink, která je druhou nejvýše položenou železniční stanicí v Čechách. (Nejvýše položená železniční stanice je šumavská Kubova Huť, 995 m n.m.)
Z vlaku vystoupíme na nádraží Nové Hamry a žlutě značenou tzv. Sejfskou cestou pozvolna stoupáme ranním lesem. K rozhledně je to 3 km, s převýšením 250 metrů. Náročnější je pouze poslední půlkilometr kamenitou pěšinkou. V hustém lese se snažíme zahlédnou siluetu věže, pak se vynoří přímo před námi. Stojí na žulové skále, ze stejného materiálu jsou i kvádry použité na stavbu. Vybudována byla v letech 1895-7 spolkem Nejdecká krušnohorská jednota.
V Nejdku v té době působila řada spolků a občanských sdružení, např. Střelecký spolek, Sbor dobrovolných hasičů ap. Byly to časy, kdy rozhledny byly v módě, svou roli hrálo i soupeření mezi českým a německým obyvatelstvem a jejich výstavba symbolizovala úspěch a význam toho kterého spolku.
Autor rozhledny na Tisovském vrchu zjevně dbal na to, aby stavba působila mohutným dojmem a dělala radost i dalším generacím turistů. Šířka zdi činí 1,3 m a více než stovka schodů nás vyvede na vyhlídkovou plošinu ve výšce 18 metrů. Jak bylo zmíněno, rozhledna stojí na špičce skály, takže její výška bohatě stačí na to, aby ji nepřerostly stromy, což bývá u některých staveb problém.
Otevře se výhled na moře krušnohorských lesů, jejich nejvyšší hory Klínovec a Fichtelberg, jižním směrem vidíme výšiny kolem Karlových Varů a Slavkovský les.
Na dobové pohlednici můžeme vidět výletní restauraci „Berg Heil“ (Horám zdar), která byla u paty věže vybudována počátkem 20. století. Zanikla po II. světové válce. I rozhledna začala chátrat, naštěstí došlo v 80. a 90. letech k rekonstrukci. V roce 1993 byla rozhledna prohlášena národní kulturní památkou.
Je nepochopitelné, že se najdou lidé, kteří si tuto - zdůrazňuji národní kulturní památku - pletou se cvičnou horolezeckou stěnou a svým rádoby hrdinským kouskem se ještě chlubí na síti. A tak si říkám, co bude následovat. Patrně budou příště slaňovat z věže svatého Víta a zabalí si k tomu svačinu do stránek Vyšehradského kodexu?
Z Tisovského vrchu sestoupíme východním úbočím a žlutou značku vyměníme za zelenou. Po té dojdeme přes Perninský vrch a Liščí horu až do Horní Blatné.
Při pohledu do mapy jistě zjistíte i další možnosti, ať s využitím vlaku nebo návratem k zaparkovanému vozidlu. V každém případě půjde o hezký výlet, který mohu jen doporučit.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz