Ale nějak jsme to nestihli a trochu nás tam zklamala ta cibule, že nebyla úplně do měkka a byla taková tužší. Já musím říct, že na jednu stranu jsem byl rád, že už jsme vypadli, bylo toho na nás hodně. Převažoval ale pocit, že mě mrzí, že jdeme domů, další kola už nezažijeme a nebudeme se posouvat dál.“ Martin k tomu dodává: „Jako první po oznámení toho, že jsme vypadli, přišel pocit úlevy. 

Mrzelo nás sice, že se třeba už nedostaneme v soutěži dále, k přípravě větších kusů masa, které děláme častěji než takové ty titěrnosti, jako třeba finger food. Já jsem do toho určitě nešel s tím, že bych to chtěl vyhrát, chtěl jsem to prostě zažít a zkusit si, jaké to je. V prvním díle jsme se ocitli hned v rozstřelu, byla to zkušenost, která mi pomohla a zčásti i změnila život.

Já jsem tam byl odhodlán skončit a zmuchlat zástěru, protože mi to nevyšlo, i když jsem cukrář, kuchař atd. V tu chvíli jsem to chtěl vzdát, Jirka mi ale řekl, ať se hodím do klidu, že jsem ho do toho navezl, tak ať dělám. V tu chvíli najednou přišel pocit klidu a přichází i teď v osobním životě. Hrnou se objednávky, je to stres, ale já zůstávám v klidu. Jsem rád, že mi to pomohlo a že jsem v té soutěži byl.“

Odezva na porotce je stále rozporuplná, jak na ně budou vzpomínat Martin s Jirkou? Martin přiznává, že se s oběma zná i z pracovního života: „S Martinem i se Zdeňkem se přes práci v hotelech a restauracích známe. Oni na to ale samozřejmě nebrali ohled. 

Z profesionálního hlediska, protože jsem cukrář, na sebe na spoustě různých akcích budeme narážet dál a já je moc rád uvidím.“ Jirka přiznává, že měl velký respekt z obávaného šéfa: „Já jsem tedy prvních pár dílů s hodnocením od Zdeňka Pohlreicha bojoval, kvůli těm jeho pohledům nebo zvednutí hlasu, měl jsem z něho velký respekt. Martin Svatek byl zlatý, měli ty role asi rozdělené na hodného a zlého policajta (smích). Pak už jsem si na něho zvykl a v tom 5. díle mi už nevadil (smích).“

Jak kluci vnímali jejich hodnocení? Jako férové, spravedlivé, nebo tam cítili ostny? Martin to popisuje takto: „Když přijdou hodnotit, tak je v člověku malá dušička, jeden k nim má jako ke kuchařům opravdu respekt. První dva díly tento pocit byl úplně nejhorší. 

Teď do toho ještě ten Zdeňkův pohled, takže člověk neví, jestli se má na něho usmát a poděkovat mu za to, že řekl upřímně, co si myslí, nebo se na něho zlobit. Ta kritika se dotkne asi každého, protože ji nikdo nemá rád. Když se tam do nás opřeli, tak nám ukázali chyby, co jsme udělali, a brali jsme to i jako ponaučení, co neudělat příště. Byl to stres a velké nervy. Když jejich hodnocení skončilo, tak jsme byli rádi (smích).“