Vždy jsem byla rozhodnutá kojit.
Doma jsem neměla ani jednu flašku. K čemu taky, když budu kojit, že? Porod proběhl přirozeně. Dcerka byla okamžitě po porodu přiložena do blízkosti prsu, ale ne přímo na něj, sama si bradavku našla a přisála se. Sací reflex byl v pořádku a maximálně jsme podpořili, jak mou laktaci, tak její chuť na prso. Jenže si mé tělo vzpomnělo, že nebude vyrábět. Všechny maminky na pokoji poklidně kojily. Okamžitě měly mléko pro své dětičky a my? Malá stále na prsu, snažila se bumbat, co to šlo, a nic.
V den narození byla ještě vyživená z bříška a otřesená samotným porodem. Druhý den mi brečela a brečela. Byla jsem na dně. Strašně jsem chtěla kojit a dítě mi pláče hlady. Bavila jsem se o tom se sestřičkou a ta mi poradila, abych po nakojení dokrmila stříkačkou na prsu (jako je laktační pomůcka, ale se stříkačkou) a pak šla na odsávačku, abychom maximálně stimulovaly tvorbu.
Při odsávání jsem horko těžko vypotila 5 ml součtem obou prsou.
Chtěla jsem vědět, kolik malá vypije a žádala sestřičku, ať vážíme před a po kojení, abych věděla, kolik mléka skončilo v dceřině žaludku a měla jsem tedy představu o tvorbě mého mlíčka. Sestřička mi na to odpověděla, ať nevážím. Budu se jen zbytečně stresovat a nervy potřebuji teď ze všeho nejméně. Ať se hlavně uklidním a věřím si. Kojit určitě budu. Navíc, vážení ovlivňuje hodně faktorů, jako je plný a prázdný močový měchýř (váží se bez plenky a za dobu kojení může děťátko i 3x čůrat), naměřené hodnoty mohou být zkreslené a pouze přidělávat starosti. Nechala jsem si poradit a nevážila.
Sání na prázdno každé dvě hodiny, přičemž byla dcerka schopná tahat prsa na střídačku přes hodinu, mi rozbolavělo bradavky. Do toho mám syndrom bělavých bradavek, který mi začátky, hlavně v chladnějším počasí, ještě více ztrpčoval. Opravdu bylo naše rozkojování bolestivé, jak fyzicky, tak psychicky. Vím, že nebýt sebevědomého, chápavého přístupu zdravotníků, jejich rad a pomoci a v neposlední řadě odhodlání mé dcery, že chce mé mlíčko, nekojila bych.
Jak to celé dopadlo?
Třetí den se mi nalila prsa a nevěděla jsem, co mám s mlíkem dělat. Po nakojení ještě 70-100 ml odsávala a zamražovala pokud by bylo potřeba při spurtech (mléko můžeme uchovávat v mrazáku 3 měsíce). Překonaly jsme všechny spurty bez dokrmování, plně kojily do půl roku a kojíme dál.
Někdy to na začátku lehké není, ale viděla jsem, že všechny ženy, které odcházely z mé porodnice, kojily. Pokud některá nekojila, tak proto, že nechtěla nebo to byla cizinka a nerozuměla německy, tudíž se nemohla řídit radami sestřiček.
ChytráŽena.cz