Nachází se severovýchodně od Kanady a geograficky je součástí Severní Ameriky, ovšem historicky, politicky a ekonomicky se jedná o zemi velmi propojenou s Evropou. Žije zde trvale přes 56 tisíc obyvatel. Grónsko je také největší ostrov na světě, ale jen 15 % jeho území (asi o velikosti Britských ostrovů) není trvale zaledněno. Zbytek pokrývá led dosahující místy mocnosti až 3 km. Tento ledovec (pokrývající přibližně 1,7 milionu km²) je po antarktickém ledovci druhý největší na světě. Po jeho roztátí by hladina světového oceánu stoupla o 7 m.

Prima ZOOM vás vezme na největší ostrov světa:

Grónsko, největší ostrov na světě, leží v Severním ledovém oceánu mezi Kanadou a Islandem a má nejblíže k severnímu pólu. Ostrov je dánským autonomním územím od roku 2009 a je na Dánsku finančně závislý. Přes 80 % povrchu Grónska tvoří led. V zemi se na 1,7 milionu kilometrů čtverečních rozkládá jediný souvislý pevninský ledovec na severní polokouli. Kontinentální drift kdysi vyzvedl mohutné horské pásmo podél pobřeží. Vnitrozemí, které je obtížně přístupné, pokrývá silná vrstva ledu. Světové klima závisí na Grónsku. Klimatické změny však vedou k pozvolnému tání ledovce.

Ledovec obsahuje 10 % zásob sladké vody na světě. Roztání ledovce by způsobilo zvednutí světových oceánů o 7 metrů. Odsolení vody by pravděpodobně poškodilo celý mořský ekosystém. Vědce sem láká bohatá biodiverzita Severního oceánu, a především přítomnost dosud neprozkoumaného žraloka grónského, který se může dožít až 600 let. Život v Grónsku formuje a určuje příroda. V Aasivissuitu se ledovec stýká s tundrou. Kraj byl po tisíce let lovištěm Inuitů a v roce 2018 byl zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. Inuité osídlili ostrov před tisícem let. Lov tuleňů, narvalů, sobů karibu a ryb patří v Grónsku k životnímu stylu a je otázkou přežití. Inuité vždy ze svého úlovku zpracují naprosto vše.

Záliv Disko u stejnojmenného ostrova často navštěvují keporkaci, které sem přitahuje dostatek planktonu, a především krillu. Jediným vnitrozemským městem je Kangerlussuaq a je známé svým letištěm. V Grónsku je minimum silnic a převládá letecká a námořní přeprava. Na severu ostrova leží město Qaanaaq, které je nejsevernější inuitskou osadou na světě. Život na polárním kruhu se však mění. Léta se prodlužují a často vznikají požáry, které se šíří pod zemí. Dopady globálního oteplování jsou v Grónsku zvlášť patrné.

Ocitneme se na konci 50. let, kdy sice Dánsko odmítlo americkou nabídku na koupi Grónska, ale souhlasilo s výstavbou velké letecké základny. Ta vznikla v Thule během pouhých měsíců, americké plány ale byly významně odvážnější. Nedaleko od Thule (180 km) se pustili do vybudování Camp Century – jaderné podzemní základny. Nejprve se vojáci v podstatě zakopali pod zem a vybudovali hlavní tunel a od něj vedoucí ubikace a prostory pro zázemí. Vše měl zásobovat elektřinou a teplem malý jaderný reaktor.

Stavět se dalo ve dne i v noci – díky arktickému létu bylo světlo stále. Můžeme vidět, jak takové ubikace vypadaly, vše bylo promyšlené. Z celé základny bylo vidět na povrchu pramálo – jen několik vstupních tunelů. Nikita Chruščov jako první sovětský vůdce navštívil i se svou rodinou USA, studená válka však trvala dále a také on tvrdil, jak SSSR chrlí jednu jadernou střelu za druhou. Americké průzkumné letouny tak měly další důvod se činit. Do Camp Century dopravili přes Thule reaktor, 180kilometrovou cestu zdolali za týden kvůli zdržení vichřicí. V září 1960 byl reaktor na místě, kde musel projít mnoha testy. Bohužel se ukázalo, že způsobuje příliš vysokou radiaci, to měl řešit olověný obal.

Musel být reaktivován, na vše vzpomíná Soeren Gregersen, který sem byl vyslán krátce po škole a místo měl povolené dokumentovat. V Camp Century byla teplá voda, plnohodnotné toalety, nemocnice, místnosti pro odpočinek, dokonce i kaple. Zásobování kempu bylo velmi rychlé – co je napadlo, měli letecky během dne. Vodu čerpali z ledovcového jezera, které se vysráželo pod kempem. Camp Century bylo skutečným důkazem toho, že se dá žít v takovémto podzemním městě. Soeren z deníku čte, jak probíhal 24. prosinec 1960, co dělal, co jedl – evidentně nestrádal. Menu připomíná luxusní restauraci. V lednu 1961 složil přísahu J. F. Kennedy, i on musel sledovat sovětský vesmírný náskok a Gagarinův oblet Země.

SSSR se zaměřil na rakety, které se daly odpalovat z ponorek, USA zase poslaly k severnímu pólu Nautila – první jadernou ponorku na světě. Jaderné střely dostala také letadla a další střely měly být ukryty v Camp Century. Vznikly zde proto další tunely a v nich koleje, probíhaly různé experimenty. Roku 1962 došlo ke kubánské jaderné krizi, ta byla naštěstí zažehnána a sovětské rakety byly staženy. Camp Century a projekt Icewarm byly ukončeny, pohybující se ledovec, oteplování v tunelech a další obtíže byly některými z důvodů. Kromě reaktoru zde mělo vše zůstat pod sněhem, ale radioaktivní odpad, nafta a další látky se podle všeho noří stále níže a ohrožují životní prostředí. Dopad prověřují týmy a Grónsko doufá v odpovědi a nápravu. Vrty do ledu ukázaly, že led kolem základny je teplejší, zvýšená radiace ale naměřena údajně nebyla. Dánsko mlčí, mnohé zůstává tajné.

Zdroj, foto: Prima ZOOM

Vendula Flassig Vrablová
ChytráŽena.cz