Rychlé šípy

Naším městem se roznesla zpráva, že na přelomu listopadu a prosince k nám opět zavítá legendární chlapecký klub Rychlých šípů. Již potřetí se vždy koncem roku mění historická část města ve „Stínadla“ a objeví se tu pětičlenná parta – Mirek Dušín, Jarda Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Figuríny Rychlých šípů jsou v životní velikosti a stojí na neznámém vyvýšeném místě, aby byly dobře viditelné. Úkolem všech pátračů je nalézt to místo a zdokumentovat jej.

Domluvili jsme se tři rodiny, vzali děti a vyrazili hned první den akce do „Stínadel“. K dispozici jsme měli mapku, kde by asi tak mohly figuríny být. Zjistili jsme ale, že to je téměř celé historické centrum našeho stříbrného města. Připravili jsme tedy dětem drobné svačinky a pití do batůžku a vyšli. Procházeli jsme uličkami a přemýšleli, kde by asi tak mohly Rychlé šípy být. Některá místa jsme vyloučili hned a některá naopak preferovali. Vždy, když jsme si už mysleli, že by tam mohly být, tak jsme zjistili, že se mýlíme. Vzhledem k tomu, že v našem městě je pořád co sledovat, děti kupodivu neprotestovaly a šlapaly dál. Chvílemi i utíkaly a snažily se být všude první. Asi po tři čtvrtě hodině neúspěšného hledání jsme si dali přestávku a zašli do cukrárny na malé osvěžení. Zde vypukla válečná porada. Každý měl nějaký návrh a tak jsme po krátkém odpočinku a doplnění kalorií vyrazili do další etapy hledání.

Chvílemi jsme si říkali, jestli si z nás někdo nevystřelil a Rychlé šípy tu letos nejsou. Zhruba po půl hodině procházení uliček a různých zákoutí nám už docházel humor, ale i síly. Děti už začínaly být unavené a přestalo je to bavit. Slíbili jsme jim další přestávku v malém parčíku. Děti tedy utíkaly napřed a nekoukaly kolem sebe. My dospělí jsme šli pomalu za nimi a vymýšleli další taktiku. „Přece to nevzdáme téměř u konce!“  Přicházíme k vratům do parčíku …. A tu jsme je uviděli. Figuríny byly na balkoně a shlížely na přilehlý park. Děti už seděly na lavičkách a vůbec si jich nevšimly. Sedli jsme si tedy k nim a jeden tatínek začal vyprávět  o příhodách Rychlých šípů. Děti docela dlouho poslouchaly, ale potom je chtěly vidět. A to bylo znamení pro nás všechny. Aniž bychom se domluvili, řekli jsme společně: „Tak se otočte!“ Oni se otočili a uviděli figuríny pětice chlapců se psem, jak na ně koukají z balkonu. Ihned jsme vytáhli fotoaparáty a vše zdokumentovali.

Cestou domů bylo veselo, protože děti si chtěly hrát na Rychlé šípy a vymýšlely, co by mohly dělat. Doufám, že je to brzy přejde, protože jejich nápady byly dost šílené. Nejvíce nás ale pobavila malá Natálka, když se zeptala: „A proč jsme nešli rovnou sem a chodili po celém městě?“ 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10