S feťákem přece nechci mít nic společného

Znala jsem ho už dlouho, občas jsem s ním prohodila pár slov, ale jen z donucení. Nesnášela jsem ho, byl to přece TEN feťák. Věděla jsem, že bere drogy už pěknou řádku let. O takového člověka bych si neopřela ani kolo.

Jednou se u kamarádky konala oslava narozenin. Byli jsme všichni pěkně rozjetí. Alkohol tekl proudem a zábava byla na vrcholu. A pak přišel ON, jmenoval se Mira. Moje nálada výrazně poklesla. „Co tady dělá ten feťák?“ ptala jsem se kamarádky. Ta jen pokrčila rameny a bavila se dál. No nic, řekla jsem si a snažila si ho nevšímat. Jak večer pokračoval, alkohol v krvi stoupal a taktéž i únava oslavujících. Všichni se rozdělili do „debatních kroužků“ a já skončila u stolu s NÍM. Házela jsem na Miru vražedné pohledy a po chvíli jsem si neodpustila pár rýpnutí. Bral to se sklopenou hlavou, což jsem nečekala. Po hodince, kdy jsme se všichni bavili na různá témata (životní filozofie převládala) jsem začala zjišťovat, že přece jen v té hlavě asi něco má. Občas jsem se přistihla, že si říkám, že ten kluk má pravdu. Dokonce mi přišel chvilkami i milý. Chtěl se se mnou bavit a já povolila. Zjistila jsem, že mi je sympatický, ale k tělu jsem si ho připouštět nechtěla, byl to pořád profetovaný feťák. Zábava nakonec skončila a všichni jsme postupně odešli domů.

Párkrát jsme se potom potkali. Byla jsem na něj výrazně milejší, toho si musel všimnout i on.

Následovala další pijatika s přáteli a já se opravdu nudila. Mira opět přifrčel nečekán, ale zván. Říkala jsem kamarádce, že bych si vyrazila někam na nějakou diskotéku. Mira se objevil za mými zády s tím, že jestli opravdu chci, tak že to zařídí. Váhala jsem, ale nakonec jsem souhlasila. Jeli jsme sami dva. Pozval mě na pár panáků a já to malinko přehnala. Po tom, co jsem mu pozvracela bundu a omlouvala se pořád dokola, jsme jeli domů, ale večer nekončil. Po dvou hodinách jsem trochu vystřízlivěla. Sedli jsme si do parku a povídali si. Byly noční hodiny, já ještě trochu opilá a pod vlivem krásně svítících hvězd jsem se mu vrhla kolem krku a začala ho líbat. Bylo mi v tu chvíli vše jedno. Opravdu to nečekal, ale podvolil se. A tak jsme se tulili až do brzkého rána.

Po pár dnech jsme se zase potkali a opět jsme se na sebe vrhli. Začala jsem zjišťovat, že k němu něco cítím, ale to byl velký problém. Nešlo mi o to, co by si řekli lidé, kdybychom byli spolu, ale o to, že drogy absolutně odmítám a nepřenesla bych se přes to.

Po dalších pár dnech jsme se opět potkali. Tentokrát mi ale chtěl něco důležitého říct. Byla jsem trochu nervózní. První co mě napadlo, že to chce ukončit. Ale vyrazil mi dech. Řekl mi, že od toho večera, kdy jsme si dlouho povídali a nakonec skončili jeden druhému v náručí, si nic nevzal. Žádné drogy. Skepticky jsem se na něj podívala, ale chtěla jsem tomu věřit. V tu chvíli jsem se rozhodla. Řekla jsem mu, jestli by to se mnou nechtěl zkusit, že bychom spolu byli oficiálně a začali budovat náš vztah. Jaké bylo mé zklamání, když mě odmítl. Ptala jsem se na důvod. Řekl mi, že prostě nechce, aby mě lidé brali do řečí. Uvědomovala jsem si, že mentalita lidí bude okamžitě fungovat tak, že jsme spolu, rovná se, že taky beru drogy. Ale jeho důvod jsem nebrala. Vysvětlila jsem mu, jak to mám a on neochotně svolil. Měl opravdu strach, ale já ne. A díky bohu za to!

Dnes, o pár let později, máme kvalitní vztah, krásnou pětiměsíční dcerušku a jsme oba šťastní jako nikdy v životě. Mira už je dlouho čistý a já jsem za to na něj hrdá a neskutečně pyšná. Je to bojovník a já mu nikdy nepřestanu věřit.

Nikdy nesuďte lidi, dokud je sami nepoznáte. Kdybych tenkrát Mirovi nedala šanci, kdo ví, kde bych teď byla...

Mefdetka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete