Samolásky a soulásky

Název knihy: Samolásky a soulásky
Autor: Josef “Pepson” Snětivý
Nakladatelství: ČAS
Datum vydání: září 2011
Vázaná, lamino matné
Počet stran: 112 str.
Formát: 130 × 200 mm
Cena: 199 Kč

Muž a žena – krátké spojení, které jiskří odpradávna. Ačkoli jsou naše instinkty namnoze stejné jako v pravěku, moderní doba nám vystavěla nové překážkové dráhy, s nimiž se obě pohlaví musí na cestě k sobě popasovat – někdy důstojně, jindy vtipně, občas také poněkud trapně…

A takové jsou i vztahy hrdinů naší povídkové sbírky. Příslib lásky (ať už si pod tím slovem představíte cokoli) se může objevit v pracovním e-mailu, na startu dálkového běhu, při ukládání ještě horkého saxofonu do postýlky… A je jen na nás, zda si necháme lákavou vidinu utéct, nebo se za ní pustíme s nasazením vlastního těla a představivosti.

Josef „Pepson“ Snětivý, v jedné z dřívějších recenzí označený za „Dona Juana české literatury“, čerpal při psaní Samolásek a soulásek nejen z bohatých zážitků, ale také z už zmiňované imaginace. Doufá, že té Vaší napomůže k rozletu právě tato kniha.

A fantazie pak může být prvním krokem ke skutečnému zážitku, jenž Vás vynese až k Hořkomléčné dráze…

Ukázka z knihy:
(z povídky Láska online)

Moje první holka, se kterou budu chodit a milovat se! Jaké to asi bude? A budu to vůbec umět? Ale co, na internetu jsem toho viděl víc než dost. Jen nevím, jestli je dobré mít hned na začátek takovou dračici.

To lákání je oboustrannéJ. Tady je tak krásný večer, jako stvořený k procházkám ve dvou…

Snad první z mých textovek, která nelhala. Za hlubokých úvah, probíhajících oběma centry myšlení, jsem dojel až k nám na sídliště. Kdyby tu teď byla se mnou, šli bychom k Počernickému rybníku, posadili bychom se na hrázi, a až by nás pohled na rybník, centrovaný ostrůvkem, omrzel, udělali bychom čelem vzad a šli na něco dobrého do restaurace Léta páně… A pak zase ven, pomalu, vážíce každý moment, kdy dýcháme stejný vzduch, kdy její vlasy pohladí mé předloktí, kdy se má ruka dotkne její tváře, změkčené odlesky zapadajícího Slunce…

Posadím se na lavičku u dětského hřiště. Dnes nepospíchám domů na internet, dnes ne, chci být ještě chvíli mezi lidmi. Na prolézačkách uzrály celé trsy dětí, pro něž je pískoviště Saharou a hodina věčností… Od těch nejmenších až po předmladíčky, kteří se už pomalu rozhlížejí za hranice hřiště. A mezi nimi pár děvčátek, může jim být osm nebo třeba jedenáct a jejich nožky už teď dávají tušit, v jak čarokrásné květy tahle poupátka jednou vyrostou.

A to moje, už doširoka rozkvetlé, mi píše:

Bylo by krásné jít se teď spolu projít… Tady je taky hezky a mně je taky trochu smutnoL. A ještě mi napište, jaké se Vám líbí ženyJ.

To je jasná výzva! Ale protože o ní nic nevím, nemůžu odpovědět tak, aby jí to zalichotilo.

Jdu domů, teď už se musím soustředit, a taky se mi zastesklo po internetu, láska neláska.

Zapínám kamaráda bez hranic a odpovídám:

Mám rád ženy milé a inteligentní, které umí psát a číst, ženy, které vědí, že nejlepší schránkou pro krásnou duši je krásné tělo…

Než bys projel jednu sekci pornostránek, je tady odpověď:

To jste napsal nádherně, úplně mi to vyrazilo dech… A jaké ještěJ?

Internet mi podává pomocnou obrazovku:

A taky mám rád ženy, které si umí užít smyslné chvíle s jinými ženami…

Napjaté čekání si krátím prohlížením stránek s právě takovými. Trochu se bojím, jestli jsem to nepřehnal. Letní den, po půli srpna už zklidněný veterán, zvolna předává štafetu noci. A když se setmí úplně, přijde zpráva, která sice nezní úplně tak, jak jsem chtěl, ale přesto se mi uleví:

Tak to Vás musím zklamat, já to mám jasně rozdané žena+muž. Mám spoustu kamarádek, které se milují navzájem a neustále mě k tomu zvou, ale na tohle já nejsem. A Vy (myslím, jestli máte rád mužeJ)?

Hned si vzpomenu na kolegu Bartka. Je sice mnohem vzhlednější než třeba Laděna, ale to neznamená, že bych s ním hned musel pod deku. A na hochy se nedívám dokonce ani na internetu, takže to snad mám taky jasně rozdané:
Já jsem na tom stejně, příležitostí ke kontaktu se stejným pohlavím mám spoustu – to víte, reklama, natáčení…J. Ale nikdy jsem jich nevyužil a ani nevyužiju. Jak trávíte večer? Určitě mnohem zábavněji než já, přikovaný k pracovním úkolům, které jsem nestihl vyřešit kvůli dnešnímu natáčeníL.

A ona píše:

Kdepak, jsem taky sama. V postýlce…

Rozčilením zapomínám kliknout na ukázku z videa tří mamin, které jejich zaneprázdnění manželé opustili u bazénu. Třesoucí se rukou píšu:
A co máte na sobě? Musí na Vás být krásný pohled…

Odpověď je rychlá a prostá:
Vůbec nic… A nějak se mi ještě nechce spát…

Tuto knihu Samolásky a soulásky koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství ČAS.