Sandra Wagnerová - Zahrada pozemských rozkoší

Název knihy: Zahrada pozemských rozkoší
Autorka: Sandra Wagnerová
Nakladatelství: ČAS
Formát: 120x200 mm
Vázaná, lamino matné
Počet stran: 224 str.
Cena: 249 Kč

Krásná psycholožka Miroslava Skalská, pracující na ženském oddělení zařízení pro léčbu závislostí, by mohla být ve svých pětatřiceti letech spokojená – má manžela, dospívajícího syna i zajímavou a prestižní práci. Postupem času si však uvědomuje, že chce od života mnohem víc.

Spouštěcím okamžikem takového prozření mohl být rozhovor s charismatickým vrahem vlastní družky, na nějž vypracovala znalecký posudek, italská dovolená s nevázanou kamarádkou Martou či prozrazení manželovy nevěry. Mirka se učí radovat se z maličkostí a užívat si života naplno.

Zjišťuje, jak moc jí chyběla nejen něha a mužský zájem, ale také niterně prožívaná rozkoš. A najednou jde z náruče do náruče: v krátkém sledu jejím životem i její ložnicí projdou mužný kolega Patrik, charismatický manžel jedné z jejích pacientek Zvonimír, ztřeštěný mladík Ivan i všemocný mafián René.

Průvodce po italských památkách Břetislav zatím čeká skromně opodál, až si ho roztoužená Mirka všimne… A ta, když se nasytí všech pozemských rozkoší, konečně pochopí, po čem volá její srdce a který muž má být tím, jenž se v něm natrvalo usadí.

Román Zahrada pozemských rozkoší z pera debutující Sandry Wagnerové je strhující zpovědí atraktivní a inteligentní ženy, jež se snaží dosáhnout harmonie mezi nezkrotnou vášní, neklidným srdcem a chladným rozumem. Její cesta je klikatá a lemovaná okamžiky nejvyšší slasti i nejhlubšího osamění. Najde muže, který dokáže ukojit její touhu, a současně jí bude oporou?

Ukázka z knihy:

Osmělil se: „Mohl bych se s tebou ještě někdy vidět? Vím, je to pitomé, že má žena je právě u tebe… Je to takové směšné…“
„Když si uděláš čas… Vlastně nic nenamítám,“ chtělo se mi křičet. Ale nahlas jsem řekla něco docela jiného: „Je to z mého profesního hlediska vrcholně nerozumné… A Miloslava by si to nezasloužila,“ zdůraznila jsem. Má slova však nebral vážně, již vystopoval v očích mou touhu.

Jeho přítomnost mě velmi, velmi okouzlila. Zaujal mě jako muž. Zároveň jsem se proklínala pro krajně neetické jednání, neslučující se s mým posláním, mým vědomím, mou praxí. Krajně nepřijatelné pro erudovanou psycholožku s certifikáty z psychoterapeutických výcviků, léta trénující sociální dovednosti a etiku práce s lidmi, jednoznačně v rozporu s étosem profese.

Asi na takové úrovni, jako kdyby šel chirurg operovat se špinavýma rukama.
Zavrženíhodné! Jako proradná, bezbožná Eva jsem se dotkla zakázaného jablka… Ďábel, to on je tím svůdcem. Našeptávač, světlonoš, samozvaný!
„Tady… Vezmi si mé mobilní číslo. Je důvěrné – a nezná ho ani má žena.“
Odvezl mě až k mému bydlišti.

Nějak jsme se nedokázali rozloučit a seděli ještě chvíli v autě a šprýmovali o všednostech. Dlouho, velmi dlouho jsem se tak nepobavila s cizím mužem. Proklínala jsem svou slabost. To se nemělo stát! Lichotil mi jeho zájem. Nabíjel mě. Nenáviděla jsem se. Hluboký lidský rozpor. Opovrhovala jsem sama sebou za každičký okamžik, který jsem s ním strávila… Podléhala jsem iluzi. Pošlapávala své zásady.

Zpronevěřila se sama sobě! Jsem ale jen člověk. Jak si to ospravedlnit? Že mi jako ženě scházela možnost nezávazného flirtu s přitažlivým svůdníkem? Přesvědčováním, že je to jen nevinné souznění? Ďábel se jako jedovatý had plíží kolem nevinných. Koho ze svých poslů vyslal? Do mých snů? Do mé reality? Jistého Zvonimíra? Nebo snad Patrika, místního plemenného hřebce? Tady však zábrany doposud fungují, neboť co je v domě…

„A jsem na odpis!“ Svalila jsem se jen v osušce na rozestlanou postel. Marta odložila svůj rozečtený časopis.
„Nevypadáš špatně, ty spořádaná manželko…“ Ještěže mě nenazvala domácí puťkou. Udivilo mě, že na mé nahé tělo hleděla jako nějaký zvědavý, natěšený mužský. „S tvou udržovanou postavou, kdybys chodila cvičit, by se daly dělat divy. Prsa máš pevná jako mladá slečna,“ chválila mě.

„A teď směřuješ kam?“ chtěla jsem vědět, jakým směrem se ubírají její myšlenky. „Myslím, že bychom měly někdy vyrazit za pořádnou zábavou. Posedět, pobavit se, na taneček… Co říkáš?“

Její ruka se mě začala něžně, opatrně dotýkat. Nesměle. Hladila ramena, sklouzla na prsa a citlivě stiskla nateklou bradavku. Pohlédla jsem na ni.
„Víš, že ti závidím? Budu muset držet dietu, abych byla štíhlá jako ty,“ laškovala a přitom mě políbila na levé ňadro. Laciné víno a touha mě i ji začala spalovat…

Tuto knihu Sandra Wagnerová - Zahrada pozemských rozkoší koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství ČAS.