Mít doma něco malého chlupatého, po tom touží většina dětí. Jistě jsou i výjimky, které preferují štíry, pavouky nebo leguány. Ale to není náš případ. Když vnučka dochovala třetího křečka, nastal čas vybrat odolnější zvířátko, které je milé, málo hlučné, „mojací“, nenáročné na chov.
Zvažovala se kočka, pejsek, ale jelikož by ten „boží tvor“ byl většinu dne sám, padl los na dost neobvyklé zvíře - chilskou veverku Degu. Je nutné si pořídit nejméně 2, protože pokud je tato veverka sama, teskní, je to zkrátka společenský tvor. Také bylo nutno zajistit, aby klec obývaly jen „holky“ nebo kluci...Klec po křečkovi se nastavila další klecí, aby si osmáci mohli užívat více volnosti. „Osmačí miminka“ nebyla větší jako myšky, postupně rostla a seznamovala se s „páníky“. Tři malé „veverušky“ dostaly jména: Lussy, Chica a Flora. Každá má zcela jinou povahu. Nejstarší a nejrobustnější „šéfka“ spolku je Lussy. Dominantní, občas i hryzací potvůrka, první u misky s vodou i s potravou. Také řeší případné spory. Nejvíce „mojací“ Chica je klidnější, ale společenská a přátelská. Flora je spíše introvert, sama na kolotoči, sama na průlezkách, dlouho nechce ani z otevřené klece. Ale spolubydlící ji již „přemluvily“, takže už dovádí hezky spolu. V žádném případě neradím pustit všechny veverky na procházku. Najdou si vždy důmyslné skrýše a někdy je to zkrátka horror je pochytat a vrátit „domů“. I další chovatelé doporučují pouštět Degu občas ven z klece, ale s dozorem.
Před měsícem přišla za Sárinkou na návštěvu kamarádka. Ta zvířátko doma nechová, tak měla před osmáky respekt. Jen po nich pokukovala. V době její návštěvy byla jedna osmačice venku z klece. To však Sára holčičce neřekla, aby se nevyděsila. Jen doufala, že ji brzo odchytí. Kamarádka se divila, že občas Sára zaleze pod postel a klepe do krabic s hračkami, nebo šmejdí kolem dveří a pod stolem.
Vypadalo to na klid před bouří. Taky že jo!!! Holčička si vzpomněla, že v dárkové tašce, kterou položila na gauč, přinesla osmákům hryzací tyčinku se semínky. Tu mají nejraději. A tak za diskuze s vnučkou hmátla do tašky, že hned ta roztomilá zvířátka obdaruje. „AAAAAuuuuuuu,“ vykřikla a vytáhla ruku z tašky. Na prstě jí visela nezdolná Lussyna a vší osmačí silou se držela. Domnívala se, že ta ručka nenechalka jí chce uzmout oblíbenou pochoutku. Naštěstí se zahryzla spíše do nehtu, takže prstík nekrvácel a za chvíli přestal bolet. Lussy musela za kámoškami do klece, holčička dostala náplast s krtečkem a za chvíli si ani na incident nevzpomněla. Ale respekt v ní určitě zůstal. Ke kleci jen s doprovodem a hlazení očima!
Původní dvě klece na patře veverky prohryzaly ve spodní části, kde byl plast a musela se objednat bytelnější klec, kde by měla zvířátka dost prostoru „dělat legraci“ a také aby vydržela jejich řádění. Nové obydlí pořádně nahlodalo rodinný rozpočet, klidně by se do ní vešla i bordeteriérka Broňa. A ta by asi ani nebyla proti, jelikož je to „lovec malých chlupatých savců“... Ještě se pořídily nové průlezky, kolotoč, pelíšek ve tvaru papučky a pod. a bydlení bylo hotovo. Osmačice dělají pěkný „rambajs“, uzemní je jedině návštěva borderteriérky Broni. To přestanou lomozit, zalezou spát do rukávníku. Největší pohyb byl zaznamenán v případě, kdy dojde „člověčí“ návštěva a nedej bůh ještě přespává. To je jistota, že ráno bude „kalné“ a u snídaně vypukne „mamrání“ na nepřizpůsobivá zvířátka. Ale tak to zkrátka je, s osmáky je kupa legrace. Vyšplhají se po závěsu, zácloně i po stole kamkoliv, ochočit se moc nedají, ale jsou to Sáričiny BFF zvířecí kamarádky a nedala by je za nic na světě.
Nedávno se dcera koukla na internet, jak dlouho žijí Degu, když jsou v domácnosti veskrze spokojené. Odpověď přinesl snímek jedné dlouholeté chovatelky - před krbem ležel na zádech 12letý vypasený Degu a vyhříval si staré kosti. „No, nazdar,“ povzdechla si dcera, to naše osmačice půjdou Sárince asi i na promoci, ne-li ji ještě „vyprovodí“ i k oltáři...
Ať je to tak nebo jinak, naše chilské veverky nejsou „obyč.“, jsou to solitérky, které nás nenechají v klidu, rozveselují nás a my rádi tolerujeme jejich výstřednosti a občas i „zlomyslnosti“. Veverušky si našly pevné místo v naší rodině.
PS: Velký pozor musíme dávat v případě „vypuštění zvěře“ na odložené čepice, klobouky a jiné pokrývky hlavy. Já si těsně před nasazením klobouku všimla, že se tam „zakučovala“ Flora, jinak by si asi udělala pelíšek v mých vlasech...
Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz