Dcerce bylo asi šest let a začaly jsme spolu sbírat panenky, ona měla barbíny, já si vystavovala krásné porcelánové panenky. Je pravda, že v naší dvougarsonce není moc místa a manželovi začaly panny vadit, kupodivu jenom ty moje. Naléhal, abych se sbírky vzdala. Dokonce prohlásil, abych si vybrala - on nebo panenky. Nějakou chvíli jsem váhala, zda preferovat krásu nebo užitek. Panenky pravda užitečné nebyly, ale manžel zase tak krásně na gauči nevypadal. Když ale i dcerka chtěla radši tatínka, sbírku jsem rozdala, nechala jsem si jen dvě nejkrásnější (ovšem jen podle mě, dcera říká, že se té jedné děsí už od malička dodnes). Ona sama sbírá pohledy, ale jenom míst, které sama navštívila.

Oba moji cestovatelé pak sbírají dřevěné turistické známky. Manžel straší, že s nimi jednou oblepí stěnu pokoje, ale při jeho lenosti to hned tak nebude, naštěstí. On sám nesbírá nic, on hromadí... Všechno, co se týká lezení po horách a sjíždění řek, toho máme doma plné bedny. Myslela bych, že jednomu člověku stačí jeden spacák, jedna karimatka, jeden stan, jeden ešus, jedna loď, jedno pádlo, jeden vařič, jedna krosna atd. atd. Ne, my máme vybavení pro celou horolezeckou výpravu do Himalájí, nebo celý vodácký oddíl mířící sjíždět Amazonku. V obýváku mezi sekretářem a sedačkou máme zapíchlá dvě pádla. Na otázku, proč nejsou v loděnici, kde máme mimochodem tři lodě, odpovídá manžel, že by je tam mohl někdo ukrást a navíc je to krásná a nevšední dekorace a tvoří s nábytkem dokonalou harmonii, teda podle něho. Naštěstí loď do obýváku narvat nejde, jinak by tam už byla.

Já už se ani nevztekám, na Vánoce jen pádla přizdobím nějakou kouličkou, zvonkem, či kouskem jmelí. Letos jsem na ně zapíchla andělíčka. Krásné. Líbilo se to určitě i Ježíškovi, neboť byl opravdu štědrý. Domů nám přibyl další spacáček (tentokrát do mínus 40°) a další úchvatná termoska s hrníčkem - to se dcerka s manželem obdarovali navzájem. A také ještě jedna karimatka od zrádného švagra. Ale i já jsem měla radost, dostala jsem od Ježíška (mojí kamarádky) krásnou plechovou dózičku. Miluji pixličky, plechovčičky a dózičky všeho druhu, a tak si vytvořím novou sbírku. To budou moji dobrodruzi koukat. Ještě budou po panenkách prstíčkem hrabat, ale ty už budou v propadlišti dějin. Plechovky rozzáří naši domácnost.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz