Bojuji s nadbytečnými kily prakticky od narození. To jsem se narodila jako správně oplácané miminko se 4 bradami a faldíky snad i na čele. Rodiče byli šťastní, prý si tuleňátko vždycky přáli. Mysleli si, že z toho vyrostu, ale kilečka šla se mnou dětskými léty dál. Napomohla tomu moje přirozená žravost, lenost i speciální výkrmný režim od babiček. Rostla jsem do výšky i do šířky, od určité chvíle už jenom do šířky. Tehdy jsem začala svůj boj s kilogramy.
Bojuji statečně. S malými přestávkami až do současnosti. S oblibou říkám, že hubnu od narození, kdy jsem si už dávkovala mateřské mléko, abych nepřibírala. Pravda to není. V naší rodině se traduje spousta historek o tom, jak jsem vždycky začala řvát, když jsem se nedokázala prožužlat přes obal sušenek. To mi byl necelý rok. Na většině fotek z tohoto období jsem s pusou zamazanou od čokolády nebo poslintaná až na patě. Jediné zveřejnitelné fotografie jsou ty, kdy spím.
Časem
jsem si doslova vypěstovala závislost na sladkém. Dnes se již
neobejdu bez mého oblíbeného odpoledního rituálu – kávy a
něčeho sladkého. Snažím se krotit, ale moje vášeň pro banánky
v čokoládě, koblihy a linecká kolečka je prostě silnější než
já. Dalším faktorem, který přispěl k nebezpečnému pohybu
ručičky na váze, je neschopnost vykonávat jakýkoli sport. Chuť
by i občas byla, ale jsem prostě poleno k pohledání. Ve škole
jsem při hodinách tělocviku vždy trpěla a byla ještě ráda za
trojku na vysvědčení. Posměch při hodinách TV, mi na dlouhou
dobu absolutně znechutil pohyb jakéhokoli druhu. Tyto bloky ve mně
částečně přetrvávají až do současnosti. Moje hubnoucí
strategie byla tedy zcela jasná. Dieta se stala nedílnou součástí
mého života. Jako správná dietářka jsem vyzkoušela každou
dietu, na kterou jsem narazila. Zkusila jsem všechno. Výsledky byly
proměnlivé, jojo efekt zaručený. Nakonec jsem byla ráda, když
se mi podařilo ustálit výkyvy váhy a utěšovala jsem se, že ty
špeky na zadku jednou zhubnu. No, nezhubla. Zato jsem začala
plíživě přibírat. Příbytek jednoho kila ročně není patrný
a ani na oblečení jsem nepozorovala nějaké velké rozdíly.
Navíc jsem se utěšovala, že to jedno kilo můžu přeci jenom
kdykoliv shodit. Utěšovala jsem se dlouho a mezitím jsem nabírala
vesele dál. A najednou se to stalo. Nevejdu se do oblečení. Tedy
kromě tepláků, ty rostou se mnou. Stojím tu před skříní a
proklínám se, že jsem to nechala dojít až tak daleko.
A dost! Nerezignuju na tento problém a nenakoupím si kompletně nový šatník. To, že stárnu, ještě neznamená, že musím vypadat jako vorvaň.
Má
drahá kilečka, rozhodla jsem se vám vyhlásit válku. Vím, jsme
spolu již dlouho, přibývaly jste postupně. Občas jste mi vadily.
Styděla jsem se za vás hlavně v létě u bazénu. Převážně
jsme spolu ale vycházely dobře, prostě jsem se s vámi smířila.
Jednou za čas jsem se vás snažila zbavit. Dávala jsem si
každoročně předsevzetí, odhodlávala se jít cvičit, kupovala
jsem si mrkev místo sladkého, aby mi následně shnila v lednici.
Nic nepomohlo, vy jste to přestály. Už mám ale toho dost!
Rozhodla jsem se zhubnout, tentokrát již natrvalo! Jako každoročně
jsem si dala na Silvestra předsevzetí, jak začnu hubnout. Je
květen a mám o půl kila více než na Vánoce, tak jako pokaždé.
Příliš dlouho jsem tento problém přehlížela. Říkala si, jak
zhubnu, až nebudu tak ve stresu, že nemám čas chodit cvičit...
Byly to jen výmluvy mé lenosti a slabé vůle. Vidím, že sama se
k ničemu nedokopu.
Proto vyhlašuji svůj závazek, zde veřejně. Rozhodla jsem se zhubnout! Vím, že dieta není řešení, musím změnit životosprávu. A tentokrát to myslím vážně! Už jsem si koupila permanentku do fitka a pro začátek polystyrén s čokoládovou polevou místo koblihy. No, nějak začít musím.
PS: Kilečka, chybět mi nebudete.
ChytráŽena.cz