Šedesát let s televizí

Československá televize (ČST) zahájila své vysílání  1.5.1953. Dlouho měla pouze jeden program, časově omezené vysílání. Až v roce 1970 vznikl druhý program, který zhruba o tři roky později vysílal v barvě. V roce 1979 se začalo vysílat zpravodajství z Kavčích hor. Po listopadu 1989 se druhý program rozdělil na českou část (ČTV) a slovenskou část (STV). 31.12.1992 ČST zanikla a jejím nástupcem byla na území České republiky Česká televize a na území Slovenské republiky Slovenská televize.

Československá televize sloužila jako informační prostředek zřízený ČSSR a programová nabídka byla ovlivněna zákonem. Do vysílání byly zařazovány hlavně informační relace, které seznamovaly diváky s právě probíhajícím děním, ale také záznamy divadelních představení a občas filmy z produkce zemí Sovětského svazu.

4.5.2013 oslavovala Česká televize své šedesátiny. Při této příležitosti pořádala den otevřených dveří ve svých studiích v Praze, Brně a Ostravě. My jsme se vypravili do Prahy. Již při příchodu k budově ČT jsme z dálky viděli nekonečnou frontu. Postupovala docela rychle, ale začalo pršet. Pro návštěvníky byly připraveny tři prohlídkové trasy, doprovodný program a spousta atrakcí pro děti. My jsme prošli modrou a šedou trasu. Viděli jsme kulisy seriálu Vyprávěj (dobový obchod a žlutou dacii), přenosovou techniku, dekorace k pořadu Krásný ztráty, ukázku moderního a starého kamerového systému, dekorace k pořadům Sama doma, Planeta Yó a Kouzelná školka, truhlářskou dílnu a malírnu, zpravodajský velín, Studio 6 a předpověď počasí.

Před budovou jsme potkávali pohádkové postavy, byla zde chemická dílna z pořadu Zázraky přírody, škola tance StarDance, kinostan, přenosový vůz, sportovní program, Václav Chaloupek s medvíďaty, televizní Taxík atd. Probíhaly zde autogramiády a program na pódiu. No prostě bylo toho moc. Kdyby chtěl člověk stihnout všechno, musel by tu být celý víkend.

I přesto, že pršelo, bylo zde hodně lidí a myslím si, že nikdo nelitoval. Setkání se známými osobnostmi z ČT bylo vždy příjemné, ochotně odpovídali na naše zvědavé otázky, podepisovali se, fotografovali. I pro ně to bylo určitě vyčerpávající. Dozvěděli jsme se zde mnoho nového z práce redaktorů, novinářů, kameramanů, osvětlovačů atd. Nyní, když se dívám v televizi na zpravodajství, vím, co to dá práce vše připravit a sladit, a v jakém stresu někdy novináři pracují. Proto jim všem držím palce a přeji hodně úspěchů v jejich nelehké práci.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10