Název knihy: Sedm největších rodičovských omylů
Autor: Friel, John a Linda
Nakladatelství: Portál
Vazba: brožovaná
Rok vydání. 2014
Počet stran: 184
Cena: 269 Kč

Nestárnoucí kniha o výchově dětí se soustředí na sedm výchovných omylů, kterých se rodiče v nejlepší vůli vychovat ze svých dětí samostatné a ohleduplné bytosti dopouštějí. Děláte ze svých dětí mimina, odsouváte manželství na poslední místo, tlačíte dítě do příliš mnoha činností, zanedbáváte svůj citový a duchovní život, snažíte se stát nejlepším přítelem svého dítěte, neposkytujete dítěti řád nebo čekáte, že splní vaše sny?

Pak se možná nevědomky dopouštíte nešvarů ve výchově, jejichž náprava je nejen možná, ale i snadnější, než by se mohlo zdát. Z malých změn se rodí velké a při jejich důsledném a vytrvalém dodržování mohou rodiče překonat překážky a nesnáze ve výchově svých ratolestí.

Kniha je určena rodičům dětí od předškolního věku po dospívání, přináší příklady z bohaté terapeutické praxe autorů a cenná výchovná doporučení.

John Friel a Linda Friel jsou američtí psychologové se soukromou praxí ve státě Minnesota a autoři úspěšných knih o výchově a osobním růstu.

Ukázka z knihy Sedm největších rodičovských omylů

kapitola

TLAČÍTE DÍTĚ DO PŘÍLIŠ MNOHA ČINNOSTÍ
……
Skvělé známky‚ život nic moc
Co se tedy událo s rodinou na cestě k jedenadvacátému století? Příliš mnoho‚ příliš rychle? Přemíra všeho? A nejen po materiální stránce. Příliš mnoho aktivit. Naše klientela z uplynulých let čítá spoustu mladých odborníků‚ jejichž rodiče je stále úzkostlivěji tlačili k úspěchu již v průběhu střední a vysoké školy z ustrašené představy‚ že „pokud naše dítě nepůjde na tu nejlepší univerzitu a nebude nejlepší‚ bude mít mizerný život“. Mizerný vskutku je‚ ale ne proto‚ že by nebyli nejlepší‚ ale proto‚ že se snaží být nejlepší na úkor všeho ostatního‚ co je v životě důležité. Ve své knize Emoční inteligence: proč může být emoční inteligence důležitější než IQ uvádí Daniel Goleman důležité výzkumy uskutečněné na Harvardově univerzitě ve 40. letech a na illinoiských středních školách na začátku 80. let minulého století. V harvardské studii bylo zjištěno‚ že muži s lepším prospěchem byli méně šťastní‚ hůře přizpůsobení‚ méně produktivní a měli nižší plat a společenské postavení ve středním věku nežli jejich spolužáci‚ kteří měli na vysoké škole nižší známky.
Z jedenaosmdesáti absolventů středních škol s vynikajícími výsledky ze státu Illinois pouze čtvrtina byla o deset let později na „nejvyšší úrovni mezi mladými lidmi srovnatelného věku ve vybraném oboru a mnoho z nich bylo mnohem méně úspěšných“. Goleman cituje Karen Arnoldovou‚ profesorku vzdělávání na Bostonské univerzitě: „Vědět‚ že někdo absolvoval střední školu s vynikajícími výsledky‚ znamená vědět pouze tolik‚ že je výrazně schopný nebo schopná dosáhnout úspěchu tak‚ jak jej měří známky. Neříká to nic o tom‚ jak se vyrovnává s nástrahami života.“
Můžete honit své děti‚ dokud nepadnou‚ a pak je honit ještě mnohem víc‚ ale jediné‚ čeho tím dosáhnete‚ je, že z nich budou nešťastní dospělí‚ kteří možná budou ve své kariéře úspěšní‚ budou- li mít štěstí.
Od dětí se člověk může hodně naučit‚ ale je na rodičích‚ jak se dítěti povede. Uhonění rodiče produkují děti‚ které se samy honí‚ aby zaplnily prázdnotu z citového zanedbávání‚ nebo děti‚ kterým nijak moc nezáleží na tom‚ aby uspěly‚ protože jsou tak osamělé‚ zraněné a naštvané z toho‚ jak byly zanedbány. Vzpomeňte si‚ že opakem toho‚ co je nezdravé‚ je zas jen nezdravé.

A co s tím?
1. Sami si položte otázku‚ zda je vaše dítě vyrovnané
Vzpomeňte si na extrémy. Jste-li rodič‚ který toho od svých dětí moc neočekává‚ pak se na vás tato kapitola nevztahuje. Kompetence, a tedy vysoké sebevědomí je výsledkem vynaloženého úsilí‚ a ne vodění za ručičku. Ale jsou-li děti bez přestání zapřažené od rána do večera‚ použijte tento jednoduchýmetr:
má-li dítě jedničky‚ zvládne úspěšně tři činnosti‚ není pravidelně nemocné (včetně citových onemocnění‚ jako jsou deprese‚ závislosti a destruktivní vztahy)‚ má ještě čas na společenský i rodinný život a má přístup ke svým emocím‚ pak je na tom nejspíš docela dobře.
Na druhé straně‚ pokud je pravidelně nemocné‚ nemá žádný společenský život nebo společenské dovednosti‚ nemá žádný čas na rodinu‚ je necitlivé či citově otupělé – platí-li pro něj cokoli z výše uvedeného – pak rozhodně nastal čas pro změnu. Možná stačí dvojky nebo trojky. Možná je pro vaše dítě lepším místem vyšší odborná škola. Pro vlastní dobro a klid se zeptejte sami sebe‚ jestli vás napadne nějaká vůdčí osobnost‚ obchodník‚ úspěšný vynálezce nebo podnikatel‚ který nemá vysokou školu. Pokud vás nikdo nenapadne‚ běžte do knihovny nebo na internet nebo se zeptejte svých sousedů‚ kolegů nebo kamarádů‚ učitelů svého dítěte nebo kohokoli jiného. Nebo si přečtěte Golemanovu Emoční inteligenci. Zjistíte‚ že úspěch‚ život a štěstí stojí na jiných věcech než na samých jedničkách ve škole nebo studiu na prestižní univerzitě.


Tuto knihu Sedm největších rodičovských omylů koupíte v knihkupectví a na internetové stránce nakladatelství Portal.cz