Sen každého muže zažívá Jiří Šlégr, manžel Miss České republiky 2005

Ale i u nich nebylo vše tak pohádkové a nešlo to vždy v pořadí, jaké by si představovali. Každopádně dnes mohou zatopit v krbu svého nového domu i se svým rok a půl starým synem Roníkem.

„Ano, vše šlo tak nějak ráz na ráz. A velmi rychle. Dům se nám podařilo z hrubé stavby dokončit a vybavit za tři čtvrtě roku. A jsme na něj náležitě pyšní. Jirka si ho sám nakreslil, vyprojektoval. A protože jsem tou dobou otěhotněla, úkol zněl jasně. Musí se stihnout postavit do porodu. Navíc chtěl Jirka, aby vše na domě bylo od českých firem. To asi bylo zpočátku nejtěžší. Sehnat dobré řemeslníky. Kdo právě staví nebo stavěl, ví, o čem mluvím,“ říká krásná Miss. Ale i to se nakonec stihlo a na domě je vidět, že ho dělaly zlaté české ručičky. „Přitom, když k nám přijde návštěva, nevěří, že to nejsou designové kousky z Itálie, ale od řemeslníků kousek od Mostu,“ dodává se smíchem Lucie. „Roníka jsme tedy z porodnice přinesli už do svého,“ dodává.

Dům, dítě, zasadit strom v přilehlé zahradě tedy už vybízí do třetice…

„Stromy máme dva. Významné stromy. Nejvýznamnější strom máme hned u okna, abychom na něj viděli každý den. V pomyslných kořenech je náš děda, táta Jirky, který odešel před pár lety. Byl to tchán snů, jak často říkám, a mám radost, že se aspoň dožil oznámení o mém těhotenství,“ dodává Lucie.

A čím to, že je Lucie už zase jako proutek?

„Když máte nespavé miminko a do toho dvě děti, okolo kterých musíte také běhat, to pak kila mizí rychle,“ dodává se smíchem. „Navíc Roník ještě pořád nemá pohodové noci, tedy spíš my, pořádný spánek jsem od porodu ještě nezažila. Naštěstí mi Jirka hodně pomáhá. Po probdělé noci, kdy se Roník opakovaně budí a já ho uspávám, si bere syna ráno a já si tak mohu své dospat. Pak mám zase energii na vše, co den přinese.“

A jak si Lucie dobíjí baterky?