Šest důvodů, proč lidé nejčastěji odkládají spoření na penzi

Mnozí z nás se nestarají o svou finanční budoucnost, i když je obecně známý a často opakovaný fakt, že stát se o naši penzi v dostatečné míře nepostará. Demografické statistiky jsou neúprosné - a bude jen hůř. Jaké jsou naše nejčastější výmluvy?

1.    Já na to nemám…
Staňte se pánem své budoucnosti! Ano, odkládáním desetiny vašeho příjmu na časy, které ve dvaceti jen stěží dohlídnete, sníží vaši aktuální životní úroveň. Ale z výplaty, která právě nahradila nepravidelné příjmy z brigád nebo kapesné, to není zdaleka tak bolestivé jako kdykoli později.

2.    Co když mě o úspory někdo připraví?
Vaše úspory jsou ve fondech v maximálním bezpečí, i když už neplatí povinnost skončit každý rok v kladných číslech jako u transformovaných fondů. Pokud máte velkou averzi k riziku, můžete si spořit také s garancí, že na konci programu budete mít na svém penzijním účtu minimálně to, co jste vložili. Státní příspěvky a případné příspěvky zaměstnavatele pak budou něčím navíc. Majetek klientů penzijních fondů je navíc oddělen od majetku akcionářů a případné finanční problémy správce fondu nemohou v žádném případě zatížit či ohrozit prostředky účastníků.

3.    Pracuji většinu života, stát se o mě postará…
Ano, v nějaké míře určitě. Ale otázkou je, jestli se vám tato míra bude líbit. Zvyšující se poměr počtu důchodců na jednoho pracujícího člověka zcela jistě povede k relativnímu snižování základních penzí. Podle současných odhadů v průměru až k hranici 30 % průměrného platu. Představte si, jaký pád životní úrovně by pro vás teď znamenalo snížení příjmu domácnosti o dvě třetiny. Nutno také podotknout, že jednou z možností řešení nedostatku prostředků na financování penzí je zvyšování hranice věku odchodu do starobního důchodu přes hranici 65 let věku.

4.    Důchodu se stejně nedožiju
Můžeme strkat hlavu do písku… anebo taky ne. Musíme vás zklamat. Velmi pravděpodobně se důchodu dožijete. Hlavní demografickou změnou je totiž právě to, že se více lidí dožívá vysokého věku. Podle dnešních statistik vás průměrně čeká minimálně 15 let života v penzi. Se zlepšující se zdravotní péčí to bude nejspíš ještě více. O naspořené peníze vaši blízcí nepřijdou ani v případě, že to neklapne. Ve smlouvě můžete přímo určit osobu, komu naspořené prostředky připadnou.

5.    Nechci vyhazovat peníze za vysoké poplatky!
Dobrý pokus, ale ani toho se bát nemusíte. Penzijní společnosti mají zákonem stanovené limity nákladů, např. náklady za provize, za správu fondů a za zhodnocení prostředků účastníků penzijního spoření. To znamená, že si společnosti nemohou libovolně stanovit svoje poplatky a doplňkové penzijní spoření je tak jedním z nejlevnějších finančních produktů.

6.    Splácím hypotéku, to je moje spoření na penzi.
Nemovitosti jsou dlouhodobě uchovatelem hodnoty, o tom žádná. Mít v důchodu splacenou nemovitost, ve které v klidu a pohodě dožijete, to je svým způsobem výhra. Ani to vám ale nezaručí, že budete mít dostatek prostředků na penzi na úrovni. Pokud se tedy nechcete na stará kolena stěhovat z milovaného bytu nebo domu, ve kterém jste prožili většinu života, jen proto, že vám došly peníze a musíte jej prodat.

Před stářím se dá kličkovat poměrně dlouho, ale drtivou většinu z nás stejně dožene. Rozdíl v životní úrovni těch, kteří nekličkovali a vzali odpovědnost za svůj život do vlastních rukou, a těch ostatních, bude vidět na první pohled.