Po skončení gymnázia jsem začala pracovat v knihovně. Bydlela jsem v Kadani, ale začala jsem pracovat v knihovně v Chomutově, protože v Kadani nebylo volné místo. To bylo o prázdninách, v září se uvolnilo místo v Kadani, tak jsem přešla do tamní knihovny.
Natrefila jsem na dobrý kolektiv, kolegyně jsou dobré kamarádky. Po čtyřech letech jsme se stěhovali do Vejprt, kde jsem také pracovala v knihovně a začala jsem jezdit do Prahy do knihovnické školy. Školu jsme měli jednou za měsíc ve čtvrtek a v pátek. Abych nemusela ve čtvrtek tak brzy vstávat a jet z Vejprt do Kadaně nebo do Chomutova na autobus do Prahy, tak jsem jezdila do Kadaně už ve středu k večeru a přespávala u bývalé kolegyně z knihovny.
Bylo 20.února a svátek měl Oldřich. A právě tento den přišel k mé kolegyni rozjařený Oldřich, můj budoucí tchán, který mi začal vyprávět, že má dva syny, jestli bych některého nechtěla, když jsem ještě svobodná. Zavolal své manželce, aby přinesla nějaké fotografie synů, abych se na ně podívala. Starší syn byl svobodný a mladší byl rozvedený. Tak jsem jim řekla, kdyby některý chtěl, tak ať napíše. Za krátkou dobu jsem dostala dopis od toho staršího a pozval mě na schůzku do Kadaně a poznávací znamení bude modrá taška v levé ruce. Já jsem ho viděla na fotografii, ale on mě ne.
Tak jsme se setkali u Františkánského kláštera a od té doby jsme si často psali, telefonovali, někdy Jiří přijel za mnou a mou dcerou do Vejprt, jindy jsem já jela za ním. Někdy sama, někdy s dcerou.
Učarovaly mě jeho modré oči. Byli jsme zamilovaní a rozhodli jsme se, že se vezmeme. Termín jsme si stanovili na 10. srpna 1985. Moje budoucí tchýně moc nadšená nebyla, protože byla ještě rozčarovaná z rozvodu mladšího syna, nevěřila, že po tak krátké známosti nám to vydrží. A vydrželo, jsme spolu stále a stále se máme rádi. Sem tam se nějaký ten mráček přehnal, ale zase vyšlo slunce. Chce to toleranci a pochopení. Dceru přijal za svou a máme spolu ještě syna a dceru.
V letošním roce oslavíme dvacáté páté výročí našeho sňatku.
Autor:Martina59