Jak už to tak někdy bývá, život přinese vždy něco nečekaného, ale v mém případě se to čekat i dalo. S přítelem jsme se pořád hádali a tak po 6 letech přišel rozchod. Byla to úleva na obou stranách. Jsem člověk, co nechce být pořád sám a večer mi chyběl někdo, ke komu bych se mohla přitulit, jenže ne a ne někoho najít.

Vždy, když jsem někam vyrazila, tak se tam motali jen kluci, co chtěli jen jedno - někdy však i toto chybí, tak když byl klučina sympatický, řekla jsem si, proč si taky jednou něco neužít? Ale tohle není pro život to pravé. Rozhodla jsem se založit si profil na seznamce. Hned za první 3 dny mi přišlo 182 odpovědí. Ale když jsem postupně rozklikávala fotky (ano, i na vzhledu záleží), tak jsem postupně ztrácela naději, zoufalec vedle zoufalce. Nakonec jsem to zúžila asi na 10 mužů, se kterými jsem si začala psát a později domluvila schůzky. Muži byli pohlední, sympatičtí, ale když jsme se trochu rozpovídali, tak se z toho vždy vyklubali buďto ti, co hledají ženu, aby jim dělala služku, někteří měli nějakou úchylku, jiní zase chtěli hned založit rodinu atd.

Prostě nic pro mě, nechtěla jsem mít někoho jenom proto, abych kolem něj skákala a ani jsem nechtěla hned zakládat rodinu a později riskovat rozpad. Takže jsem zůstala zase dobrovolně na ocet, ale za nějaký čas mi to nedalo a šla na seznamku znovu - tentokrát  jsem si ale začala vybírat já z inzerátů, které tam byly.

Zaujal mne jeden muž, který tam napsal jedinou větu a to bylo: „NAJDU TĚ?“, a tak jsem mu napsala: „Našel jsi mě :-)“. Slovo dalo slovo a konečně jsem narazila na někoho, kdo mi vyhovoval. Rande bylo super a teď jsme spolu už 5 let a máme spolu krásnou holčičku. Jenom doufám, že toto bylo konečné hledání lásky a že jsem si našla toho pravého na celý život.