Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
Show Jana Krause – 3.6. 2015:
Jiří Havelka – herec, o kterém se začíná mluvit jako o novém sexsymbolu, je především uznávaným divadelním režisérem, jedním z vůbec nejžádanějších u nás. Nad rámec toho všeho je i vyhledávaným moderátorem. Havelka je také členem seskupení VOSTO5 a pedagogem DAMU. Zmínky o tom, že by měl být sexsymbolem, bere s nadhledem: „Myslím, že na to jsem už starej,“ tvrdí. Navzdory tomu přiznává, že se svým terapeutem se dost věnují jeho poměrně vysoké míře narcismu.
„Mám poměrně vysokou, klasicky mužskou míru,“ přiznává s nadsázkou a prozrazuje, že s terapeutem řeší i další věci – schované strašpytle a poseroutky, ale třeba i neschopnost rozhodovat se, která se projevuje hlavně v jeho osobním životě. „V osobním životě mi asi chybí nějaký deadline, datum premiéry,“ přemýšlí. Režijně stojí za inscenacemi Pérák, Dechovka (o poválečném vyvraždění 17 občanů německé národnosti jejich českými spoluobčany v Dobroníně na Vysočině), ale na jeviště přenesl i akce bratří Mašínů ve hře Já, hrdina! „V souvislosti s Mašíny mě vždy fascinovaly debaty zúžené na vnímání hrdina–vrah; pro mě jsou na první signální hrdinové. Ale má to spoustu rovin – zabíjeli otce od rodin, ale ti otcové od rodin sloužili zrůdnému režimu. A má to nadosobní rovinu – bojovali za ideál svobody. A to pro mě vítězí,“ vysvětluje. V Dejvickém divadle se hraje jeho inscenace Kakadu se Simonou Babčákovou v roli autistické dívky. Jeho inscenace pravidelně získávají divadelní ceny a jsou zvány na festivaly po celé Evropě. Režíruje v Divadle Na zábradlí (Ubu se baví), v Divadle na Vinohradech (Fidlovačka) a dalších; režíroval několik mezinárodních projektů, např. koncertní show s britskou kapelou The Tiger Lilies. Moderuje pořady v televizi a hrál v několika filmech.
Marie Kinsky – profesionální tanečnice pochází z francouzské šlechtické rodiny. Se svým mužem, Constantinem Kinským, potomkem rodu Kinských, žije od 90. let v Čechách, kam se přestěhovali kvůli správě rodinného majetku Kinských. Patří jim mj. zámek ve Žďáru nad Sázavou, v němž hodlají vybudovat centrum pro umělce z Čech i ze zahraničí. Marie se i v Čechách léta věnuje své profesi – tanci, což tato půvabná žena díky své štíhlé postavě již na první pohled nezapře. Třebaže už dnes nevystupuje jako tanečnice, věnuje se podpoře tance, pracuje v rámci Centra choreografického rozvoje SE.S.TA (setkávání současného tance), které v ČR založila, a pořádá mezinárodní taneční festivaly.
Ve Francii vystudovala Sorbonnu a stěhování do Čech, do vlasti svého muže, pro ni byl šok. „Netušila jsem, že dlouhé období totality může tak moc poškodit mezilidské vztahy. Překvapilo mě také tehdy, v 90. letech, že jsem neviděla lidem do očí. Všichni tu chodili tak, že měli zrak sklopený dolů k zemi. Kontakt mezi lidmi na ulici vůbec neexistoval,“ vzpomíná. Nicméně přiznává, že ani v mládí ve Francii neměla na růžích ustláno. Její rodina nebyla nadšena, že se chce věnovat tanci. „Přestože se moje rodina zajímá o umění, nebylo běžné, aby se jím někdo živil, a musela jsem si kvůli tomu na studia na Sorbonně vydělávat sama. A ani na škole to nebylo vždycky lehké, protože mě někteří profesoři nechtěli nechat projít k titulu.
Být z aristokratické rodiny pro ně znamenalo, že stejně nikdy nebudu pracovat. Představy některých lidí o životě šlechty mě dost překvapily,“ vypráví. Momentálně se už tanci aktivně nevěnuje, naposledy prý byla na jevišti před pěti lety ve Státní opeře, spíš učí, koučuje, produkuje. S manželem nyní na rozsáhlém barokním panství ve Žďáru nad Sázavou, které se rodu Kinských vrátilo v restituci, mimo jiné budují zázemí pro české i zahraniční umělce. „Chceme rozvíjet něco, co už žije jak kulturně, společensky, tak ekonomicky. Rozhodli jsme se změnit způsob prezentace komplexu. Aby nebyl jen pasivním muzeem. Aby bylo lidem nejen co ukázat, ale také pro ně začít něco dělat,“ vysvětluje své plány.
MUDr. Martin Jan Stránský – přední český neurolog i po letech úspěšné praxe tvrdí, že vyznat se v mozku je jako vyznat se ve vesmíru. Přiznává, že žádný počítač nemůže lidskému mozku konkurovat, a vysvětluje, proč se každý člověk rodí s ženským mozkem. Je jediným českým lékařem, který je vyškolený a atestovaný v USA, kde rovněž působí jako přednášející profesor na univerzitě v Yale.
„Současné počítače na lidský mozek nemají. Mozek má 86 biliónů neuronů a každý z nich má 10 000 spojů. Je schopen neskutečného množství kalkulací a zachování obrovského množství dat. Nejzajímavější na něm je, že na rozdíl od jiných mozků dokáže přemýšlet o tom, o čem právě přemýšlel, dovede přemýšlet o morálce, prožívat city. To žádný počítač neumí,“ vysvětluje špičkový neurolog.
Potvrzuje, že mozek muže a ženy je jiný, ale dodává, že člověk se rodí s ženským mozkem, který se u mužů později modifikuje, objevují se v něm hormonální a genetické rozdíly. „Nesmíme zapomenout, že mozek je v těle naprogramován na jedinou věc – tak, aby došlo k předání života dále. Proto muži hodnotí ženy vizuálně a ženy loví v paměti a srovnávají s jinými,“ vysvětluje. Dodává, že mozek začíná stárnout v okamžiku narození, od té chvíle z něj každý den odchází až 10 000 buněk. Jakou má souvislost s mozkem to, když někoho bolí hlava?
„Žádnou. Mozek necítí bolest. Nejzajímavější mozkové operace se dějí při plném vědomí, jen při místní anestezii. V mozku nejsou perceptory pro bolest. To, co člověka bolí při bolesti hlavy, je měkká tkáň kolem lebky. Proč máme sny? „Sny jsou myšlenky. Mozek myslí pořád, i při spánku. Ale když spíme, jsou některé části mozku odpojené, hlavně ty kontrolní, a tak si myšlenky létají mozkem jako pingpongové míče,“ dodává.
