Show Jana Krause – 30.9. 2015:
Vendula Svobodová – prezidentka nadačního fondu Kapka naděje. Byla manželkou zesnulého hudebního skladatele Karla Svobody. Před pár dny se Vendula, dnes tedy už Pizingerová, potřetí vdala.
Prof. Jan Štulík – postavou připomíná vrcholového sportovce a vzhledem téměř hollywoodského hrdinu, ale první dojem mate. Jan Štulík je hlavně špičkový operatér páteří, který je díky svým unikátním a odvážným výkonům žádaný i v zahraničí. Je jedním z nejmladších profesorů u nás, zakladatelem tzv. spondylochirurgie a šéfem oddělení spondylochirurgie Fakultní nemocnice Motol. Za rok provede až 650 operací páteře.
„Trénink musí být,“ naráží na vysoké číslo operací pan profesor. „Měsíc bez tréninku na sobě poznám sám, dva měsíce asistenti, tři měsíce bez operace i ostatní,“ vysvětluje. Výlučně páteřní chirurgie u nás dlouho nebyla. „Já jsem toužil dělat výhradně páteřní chirurgii. Nejvýhodnější totiž je, když se dělá jenom ta jedna specializace. Přirovnám to třeba k vrcholné atletice. Desetibojaři jsou borci, ale nevrhnou koulí 23 metrů, do výšky neskočí 2,4 metru a stovku nedají za 9,75 jako špičkoví sprinteři. Proto jsme založili specializované pracoviště v Motole,“ vypráví profesor Štulík.
Co vše dnes umí zachránit na jejich pracovišti? „Náš obor se za posledních dvacet let dramaticky posunul kupředu, zejména díky novým operačním technikám a materiálům. Jsou to například titanové slitiny nebo speciální umělé hmoty, které jsou podobné kostní tkáni. Dnes se už dají odstraňovat celé kusy páteře, aniž by se stal pacient invalidou. Například v oblasti krční páteře se nám již několikrát podařilo odstranit jeden nebo dva obratle. Jako jedni z mála kupříkladu operujeme nádory u dětí. Když přijde požadavek od onkologa, abychom odstranili celý obratel, je to pro nás extrémní chirurgická výzva. Bez přerušení míchy. Bez přerušení velkých cév, jež jsou také uvnitř v obratli. Nevratně postiženou míchu však opravit nedokážeme a bude ještě asi chvíli trvat, než se s tímto problémem medicína vyrovná,“ vysvětluje profesor. Neštvou ho z pozice lékaře pacienti, kteří se mnohdy zbytečně zranili při sportu, na motorce, při adrenalinové zábavě? „Ne. Naopak. Z mnoha pacientů jsou dnes moji kamarádi, občas nejbližší přátelé. Někdo je dokonce ochrnutý, na vozíčku. Nikdo si to neudělal rád.“ Profesor Štulík je sám aktivní sportovec, jezdí hlavně na horském kole, chytá ryby. „Bez fyzické kompenzace bych svou práci nezvládl,“ uzavírá.
Anna Čtvrtníčková – dvanáctiletá dcera Petra Čtvrtníčka na sebe upozorňuje jako herečka již delší dobu. Hraje ve filmech i v divadle, je pohotová, chytrá, vtipná a veselá. Prozrazuje, že celá její rodina občas blázní a nejvíc prý asi ona sama. Druhým jménem se jmenuje Mercedes. „Když jsem se ptala táty, proč mi dali takové druhé jméno, vysvětlil mi, že to je proto, aby můj kluk jednou rovnou věděl, jaké auto mi má koupit,” vysvětluje se smíchem Anna. Nejvíc pyšná je prý zatím na své herecké výkony v činohře – ve Stavovském divadle hraje po boku Ivy Janžurové ve hře Audience u královny. Připomíná také, že je ráda, že hrála ve filmu Modrý tygr, Tři bratři nebo Hodinový manžel. Spolu s Karlem Gottem hrála v reklamě na Aquillu. Naposledy ji lidé mohli zaregistrovat na předávání Andělů, kde zpívala.
„Trochu jsem tam zachraptěla, ale snad nic hroznýho. Nemám ráda, když se vidím v televizi, mám z toho takovej divnej pocit.” Co by v životě chtěla dokázat? „Chtěla bych dělat to, co mě baví. Jako že bych to nevzdala, kdyby mi to napoprvé nevyšlo. Že bych si řekla, nevyhrála jsem casting, budu dělat popeláře,” přemýšlí. Zpívá od šesti let v Dětské opeře Praha, ale s tátovou kapelou Buzerant prý ne. „Všechny je znám odmalička, jsou to tátovi kamarádi, ale poslouchám jinou hudbu. Ovšem s kapelou Buzerant, tedy s jejich názvem, jsem si užila dost veselé chvíle. Když jsem byla malá, nevěděla jsem, co to slovo znamená. Takže jsem třeba paní učitelce v první třídě říkala: Můj táta je buzerant. A ona na to: Ale, Aničko, to není. A když jsem na tom trvala, tak mi řekla, že se na to teda zeptá maminky,” vypráví Anna. V čem si je z jejího pohledu podobná se svými rodiči? „Myslím, že jsme všichni tři docela vtipní a docela blázni,” prozrazuje Anna. „A největší blázen jsem asi já. Někdy začnu jen tak z ničeho nic skákat po bytě. A taky se to někdy střídá. Občas prostě všichni tři blázníme. A milujeme pruhy. Modrobílý.”