Show Jana Krause – 8.6. 2016:
Jiří a Otto Bubeníčkovi – bratři patřící ke světové taneční špičce. Jejich jména se stala uznávanou a respektovanou značkou nejenom v tanečním světě – na vystoupení jejich souboru Les Ballets Bubeníček chodí i ti, kteří tanci běžně neholdují. Své umění předvedli na světových scénách pařížské opery, Govent Garden v Londýně, Bolshoi teatr v Moskvě, D. Koch Theater v New Yorku apod. K příležitosti zakončení jejich profesionální taneční kariéry se představí v unikátním představení Orfeus, které se uskuteční v září v rámci turné se zastávkami v Ostravě, Brně, Bratislavě, Českých Budějovicích, Praze a Plzni. Projekt Orfeus bude formálně překračovat hranice tance, fyzického pohybu, slova a hudby.
Natálie Kocábová – zpěvačka a spisovatelka a také máma dvou dětí má za sebou náročné osobní období a před sebou nový život. Po patnáctiletém vztahu se rozvádí a nedávno pokřtila svou v pořadí čtvrtou desku, Ellis Island, na kterou všichni pějí jen chválu. Jak vidí svou budoucnost? „Nějak na ni nemyslím. Můžu si představovat cokoli, ale vlastně nechci. Třeba budu za pár let zpívat v Londýně, třeba budu žít spokojený rodinný život tady.“
Lenka Mynaříková – specialistka na lhaní, autorka knihy Psychologie lži, psycholožka, která říká, že lžeme všichni a pořád. Podle výzkumů řekneme každých 10 minut 2–3 lži různé závažnosti. „Stačí, když někomu řeknu, že se mám dobře, i když to není pravda,“ vysvětluje psycholožka. Mnohdy se jedná o drobnosti, které za lži ani nepovažujeme. Lež prý není jen jedna. Jsou tzv. prosociální lži, které říkáme, když nechceme někoho urazit, nebo třeba někoho potěšit. Tyto lži jsou prostě zdravé, jsou používány s pozitivním záměrem a pomáhají udržovat vztahy. „Společnost, kde bychom tyto lži nepoužívali, by nemohla existovat,“ dodává psycholožka. Vedle pohlazení ega jsme schopni lež akceptovat i v případě, že nám usnadní život: Když např. nechceme řešit, kde byl partner večer a radši přistoupíme na jeho nepravděpodobnou verzi.
Situaci, kdy radši zavřeme oči, odborníci říkají pštrosí efekt a opravdu v případě nevěry doporučují: Zatloukat. Do prosociálních lží řadíme i ty milosrdné, které používáme třeba u vážně nemocných lidí. Muži i ženy lžou prý stejně, rozdíl je jen v tom, v čem lžou častěji. Když Lenka Mynaříková dělala průzkum kvůli své knize, vyšlo jí, že ženy lžou více o sobě – ukazují se v lepším světle, zatímco muži používají prosociální lži. Faktem ale je, že ženy lžou lépe – při lži je přistiženo 58 % mužů, ale jen 46 % žen. Ženy mají lépe vyvinuté řečové centrum, dokážou propojit činnost levé a pravé hemisféry, myslet na více věcí najednou, zatímco muž se umí soustředit jen na jednu věc. Ženy také snadněji lež odhalí, mají lépe vyvinutý „radar“ na nesrovnalosti mezi gesty a hlasem, který se k nim nehodí.
Proto se také mužům více vyplácí lhát po telefonu. Ženy mají i lepší paměť než muži, takže i po čase odhalí drobné lži ve vyprávění mužů a díky dobré paměti samy také lépe lžou. Pokud je někdo pouze pravdomluvný, v podstatě je podle Lenky Mynaříkové psychopat, který neumí existovat v rámci společnosti a stává se časem vyděděncem. Na druhé straně jsou lidé, kteří lžou neustále – patologičtí lháři. Jelikož lhaní se „vyplácí“, osvojují si ho děti ve formě zatajování informací už od 1,5 roku a od 3 let umí lhát už obstojně. Ale že dítě lže, je vlastně pozitivní signál, že se všechny struktury mozku vyvíjejí dobře. Ale rodiče by pak měli pečlivě vysvětlit, kdy je lhaní špatné a kdy ne. A podle čeho poznat, že druhý člověk lže? Je řada jasných signálů – ženy si pohrávají s vlasy, muži s vousy, typické je škrábání ve vlasech, dotýkání se ucha, pot na čele, kradmé dotyky na obličeji, nejisté nohy atd.
Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause
uvidíte ve středu 8.6. 2016 ve 21.35 na Primě.
Zdroj, foto: Prima
Vendula Vrablová