Siamské a orientální kočky

Siamské kočky pochází ze Siamu, dnešního Thajska, kde jsou první zmínky o jejich výskytu již ze 14. století. Byly chovány ve šlechtických rodinách a na královském dvoře, podle pověsti si na jejich ocasy odkládaly princezny své prsteny. Do Anglie byla siamská kočka poprvé dovezena v roce 1880 jako dar siamského panovníka britskému konzulovi. Brzy poté se dostala i do USA.

V bývalém Československu se největší oblibě těšila v 60. letech minulého století. V současnosti je její chov opět na vzestupu, nejoblíbenější je varianta s čokoládovými nebo tmavohnědými odznaky. Siamské kočky se ale vyskytují v mnoha barevných varietách. Jsou uznané i v kombinaci s bílou, což jsou kočky seychelské.

Siamské i seychelské kočky mají trochu komplikovanou povahu. Jsou velice hravé, energické a inteligentní. Vyžadují obrovskou pozornost majitele a nechybí u ničeho, co se v domácnosti děje. Snadno si omotají svého páníčka kolem prstu a dovedou být i hodně žárlivé. Na druhou stranu umí být neobyčejně okouzlující, milé a oddané. Mají téměř psí povahu, snadno se naučí aportovat nebo chodit na vodítku. Pokud bezmezně věří svému pánovi, jsou velice vhodné pro felinoterapii, protože jsou rády středem pozornosti a mají rády děti.

Orientální kočka je velice blízká příbuzná siamek. Obě plemena mají stejnou štíhlou stavbu těla a klínovitou hlavu s rovným nosem a velkýma ušima. První varianta plnobarevné orientálky byla v hnědé barvě (havana) a objevila se v Evropě v 50. letech minulého století. Do Československa se orientální kočky dostaly v roce 1980.  Dnes se chovají v mnoha barevných varietách, od plnobarevných přes žíhané, tečkované, želvovinové až po orientálky s bílou.

Povaha orientálních koček je hodně podobná povaze siamek, orientálky však nejsou tak dominantní a umíněné a také nejsou tolik závislé na přítomnosti člověka. Jsou velice sociální a hravé až do vysokého věku, proto je lepší pořídit si rovnou dvě, aby si dělaly vzájemně společnost, když jejich páníček není doma. Pro člověka jsou výborným společníkem, mluví s ním nejen prostřednictvím mňoukání, ale vlastně celým tělem a hlavně očima. Kdo pozná milou povahu orientálek, zamiluje se do nich na celý život.