Rozpory a zrada
Od roku 1825 se Horní Peru na jeho počest začalo nazývat Bolívie. Stejného roku předkládá svou demisi na úřad prezidenta. Není přijata a jeho plán na vytvoření panamerické federace zamítl roku 1826 kongres latinskoamerických států v Panamě. Velkou Kolumbií zmítaly stále větší rozpory a Bolívar je nedokázal zvládnout. Zrušil úřad víceprezidenta a Santadera jmenoval velvyslancem ve Spojených státech. Ten s odjezdem nijak nespěchá, protože se chystá atentát. 25. září 1828 vyvázne Bolívar z atentátu díky své dlouholeté milence Manuele Sáenzové. Zrádcové se odsuzují na smrt, až na Santadera, jehož rozsudek změnil sám Bolívar na vyhnanství. Zklamaný odstupuje z úřadu venezuelského prezidenta a na tuto funkci podporuje Paéze. Ten nakonec nebyl vybrán. Zvolený Joaquín Mosquera ho žádá o podporu své vlády. Znechucený souhlasí jen aby zabránil případnému krveprolití. Později se vyčerpán a zklamán klidí do ústraní.
Poslední dny života
27. dubna 1830 konečně rezignoval na prezidenta. Hodlal opustit zemi do exilu v Evropě, pravděpodobně do Francie. Bohužel, ještě před odjezdem prohrál bolestivou bitvu s tuberkulózou a 17. prosince 1830 umírá. V roce 1842 převezli jeho ostatky do Caracasu, kde byl postaven památník. Quinta u Santa Marty je zachována jako muzeum s četnými odkazy na jeho život. Na smrtelném loži požádal pobočníka generála Daniela Florencia O'Learyho o spálení rozsáhlého archívu jeho spisů, dopisů a řečí. Ten však jeho rozkazu neuposlechl, jeho spisy přežily a tím i obrovský historický materiál o jeho filozofii a myšlenkách. Simon Bolívar nemá žádné přímé potomky. Jeho krevní linie žije díky sestře sestře Juaně Bolívar y Palacios, která se vdala za strýce z matčiny strany Dionisia Palacios y Blanco a měla dvě děti: Guillerma a Benignu. Guillermo zemřel v bitvě v La Hogaza in 1817. Benigna Palacios y Bolívar si vzala Pedra Amestoy. Jejich pravnuci Pedro a Eduardo Mendoza Goiticoa bydlí v Caracasu jako nejbližší žijící příbuzní. Bolívar prošel 123 000 kiometrů, více než Kryštof Kolumbus a Vasco da Gama dohromady.
Nesmrtelný hrdina
Bolívar nepatří k osobnostem, nad jehož osudem mávnou současníci nevšímavě rukou. Dosud schopně zasahuje do životů lidí, kteří ho nosí v srdci. Vždyť jim kdysi věnoval to nejcennější – svobodu. Umělci vytvářejí stovky soch, obrazů, dřevěných, kameninových či keramických figurek, koláží. Dostalo se mu cti v různých částech světa díky sochám, pomníkům, parkům, náměstím či ulicím. Homero Nava, malující policista z Jají, ze státu Mérida říká, že Bolívar se nemusel od vesničanů nic učit, protože sám jím byl. Rozpoznal vůni květin, věděl, k čemu jaká bylina slouží a nepletl si zpěv ptáků. Eloísa Torres, keramička z Escuque, od dětství vyráběla z hlíny různé postavičky. Nemohla opomenout ani na Bolívara „Od doby, kdy používám rozum mi o něm vyprávěli. Děkuji mu celým srdcem za to, že nejsme otroky. Jde o smutnou věc, být otrokem. Obdivuji ho tak, jako bych ho znala.“
Dnes by musel bojovat sedmnáct století...
Rafael Chirinos z Cabimas (Zulia) tvrdí, že maluje podivné obrazy. „Bolívar je pro mne jednou z největších postav Ameriky, protože nechat vlastní blahobyt, to nedělá současný člověk, dnes je tomu naopak. Bolívar je mimořádnou postavou. Pokud by se vrátil, neudělal by nic, protože je příliš toho, co se děje. Jestliže bojoval sedmnáct let, aby vyhostil Španěly, dnes by musel bojovat sedmnáct století, protože tehdy měl indián špatné pudy od španělských lidí, dnes je má z celého světa.“
Dřevěné sošky by ho nenaštvaly
Orangel Antonio Moreno, řemeslník z Mucuy (Mérida) je řemeslník a vyrábí podlouhlé figurky. Kousky, jež se mohou dotýkat oblak. Začal je tvořit ze zbytků od židlí, které vyrábí. „Dělám postavičky se Simonem Bolívarem, protože je to nejlepší, co může ve Venezuele být, a snažím se je dělat velmi krásně. Zdálo se mi o setkání s Bolívarem. Jednou v noci jsem snil, o tom, že jdu po cestě, a přibližoval se jezdec na koni, ptal jsem se, kdo je. „Simon Bolívar,“ odpověděl. Zeptal jsem se, co tady dělá a odpověděl, že mnohým pomáhá. Znervózněl jsem a řekl o snu otci. Ten mi povídal, že snít o něm znamená štěstí.“ On je pro mne svatým. Existuje mnoho svatých, kteří se stali svatými, ale nebojovali tolik jako on. Myslím, že by se Simon nenaštval, pokud by viděl moje dřevěné sošky. Myslel by si, že dělám něco pro jeho dobro...“
Bolívar slouží ke štěstí
Na závěr dobře poslouží slova Filomeny Torres, prodavačky esencí a náboženských obrázků z Valery (Trujillo). „Bolívar slouží všemu, myslím, že se druhý stejný nenarodí. Bolívar slouží ke štěstí!“
Petra Nachtmanová
ChytráŽena.cz