Sirný pramen v Lužických horách

Cestu do Svoru - nejbližšího města, jsme zvládli hravě. Ovšem tam začaly komplikace. Směrovka na Rumburk je umístěná cca 150 m před odbočkou - to nás zmátlo. Vrátili jsme se a pátrali, kde jsme udělali chybu. Napadlo mě zeptat se místní dámy, co u příkopu prodávala zeleninu, kudy tudy cestička. Dostalo se mi nejen požadované odpovědi, ale i sáhodlouhé přednášky o pěstování brambor, jejich dovozu, kvalitě... Paní, nadšené z posluchačů, vůbec nevadilo, že náš vůz se rozjíždí a klidně pokračovala rychlou chůzí u mého staženého okýnka a mluvila, mluvila. Neslušně jsme ji opustili uprostřed výkladu.

Parkoviště u Svatého Jána je prostorné, nepřehlédnutelné. Směrovky jsou na viditelném místě - bohužel dosti matou. Najít správnou cestu se s námi pokoušelo najít víc turistů. Češi byli ve výhodě - radili jsme si navzájem, horší to měli Němci. Chytře se drželi za námi.

Ukazatel nás navedl na hlavní silnici - odbočka do lesa je lehce přehlédnutelná. Naše rada - držte se stále vlevo a za mostem ji objevíte.

K prameni vede příjemná udržovaná cesta, doplněná dřevěnými můstky a lávkami. Samotné místo je opravdu zajímavé. Stéká sem několik potůčků a stružek, vše kolem je podmáčené, držte se raději na stezce.

V tůňce jsou prapodivné nadýchané útvary z gelu, připomínající medúzy. Vše je sladěné do žluta. Pokud se dotknete povlaku na kameni, zjistíte, že je to sliz. Místo je podrobně popsáno na informační tabuli. Dozvíte se například, že název neodpovídá pravdě - síru tu nenajdete. Kdysi možná sirovodík, dnes už jen šikovné bakterie milující železitou vodu. Vegetace je zde taky unikátní, ale my neobjevili žádnou zvláštnost.

Jediné, co nás zklamalo, byla časová nenáročnost. Od parkoviště jste u pramene pomalou chůzí jen za 10min - pokud nebloudíte. Prohlídka je omezena na malý prostor, takže jste s průzkumem brzy hotoví. Přesto je to výjimečná lokalita, která stojí za vidění.

Forte - čtenářka
ChytráŽena.cz