Sisi, druhé hlídání

Má kamarádka Jana, majitelka krysaříka Sisi, nepotřebovala jen jedno hlídání své fenky. Brzy poté, co jsem jí hlídala Sisi poprvé, potřebovala znovu odjet za maminkou a nechtěla svou fenku brát s sebou. Mamince se opět přitížilo, a já i tentokrát nabídla svou pomoc. Tentokrát jsem zase chodila do práce, Sisi ale byla naučená se venčit a byla na mě zvyklá. Proč bych kamarádce nepomohla?

Pražský krysařík Sisi se stal miláčkem celé naší rodiny. Ač můj pes žárlil na ostatní psy, Sisi si mohla dovolit vše. Byla to psí slečna a můj pejsek ten pravý gentleman. Vycházeli jsme tehdy hodně do přírody a bylo nám veselo. Večer co večer měla Sisi svou chvilku, kdy se ráda se mnou mazlila. Neuměla usnout bez toho, aby se náležitě nepřitulila a nevyjádřila mi svou lásku. Ten večer jsem seděla v křesle, sledovala po očku televizi a druhým okem sledovala dovádějící Sisi. Ta se tiskla k mému obličeji a snažila se být zajímavější, než právě vysílaný program v televizi. To byla, zvláště v okamžiku, kdy se jí podařilo přitlačit se k mému uchu tak šikovně, že se má zlatá náušnice rozepnula. Než jsem stihla zareagovat, Sisi polkla a má zlatá náušnice zmizela v jejích útrobách.

Jak dostat náušnici z titěrné fenky?

Napadla mě operace. Co když ale dokáže náušnice vyjít přirozeně? Pro jistotu jsem zavolala na veterinární kliniku. Tam mou domněnku potvrdili. Pokud nevyjde náušnice z fenky přirozeně, mám tam přijet. Do té doby ale není důvod se obávat. Jana měla ale přijet už druhý den ráno. Co když to nestihnu? Jako by mi četla myšlenky, Jana za pár minut zavolala. Ptala se mě, jestli bych nemohla Sisi ještě dva dny pohlídat. Její maminka už na tom byla tak špatně, že se Jana musela, chtě nechtě, k ní přestěhovat, a musela ještě něco u maminky doma zařídit. Prodloužení hlídání jsem tentokrát uvítala. Následující den jsem pečlivě kontrolovala vše, co ze Sisi vyšlo ven. Z jedné nadílky jsem měla zvlášť velkou radost. Konečně byla má chybějící náušnice opět na světě. Sisi to nijak neovlivnilo na zdraví, jen pro mě bylo poněkud žinantní náušnici opět nosit, ač prošla náležitou očistou. A tak nějakou dobu odpočívaly náušnice v krabičce.

Jana se odstěhovala a já Sisi už nikdy nehlídala. A to ani ve chvíli, kdy Janina maminka zemřela. Jana si totiž našla nového přítele, který si pejska oblíbil a rád ho hlídal. Občas si na Sisi s úsměvem vzpomenu, a dokonce i ty náušnice už zase nosím. Jsou vzpomínkou na kamarádku i jejího kapesního pejska. Na Vánoce jsme se ale domluvily, že se opět uvidíme. Jana mě i mého pejska pozvala pro změnu na návštěvu k nim. Konečně si pejsci zase vyhrají a při vzpomínce se možná přiznám, co vše jsem při hlídání Sisi zažila.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete