Šítkovská vodárenská věž a budova Mánesa

Šítkovská vodárenská věž, nejšikmější věž v Praze, se nalézá na jižním konci Slovanského ostrova. Budova Mánes stojí v těsném sousedství věže.

Šítkovská vodárenská věž, zvaná též Hořejší novoměstská, sloužila až do roku 1847 jako místní vodárna, která rozváděla samospádem vltavskou vodu do kašen a domů na Novém i Starém Městě pražském. Vodárenská věž, která byla roku 1489 postavena ze dřeva, v roce 1501 zcela vyhořela. Namísto ní byla v roce 1588 postavena roubená věž, a ta vyhořela také, navíc i s přilehlými Šítkovskými mlýny. Stavba nové kamenné vodárenské věže probíhala v letech 1588 -1591. Ta zase byla v roce 1648 poškozena střelbou Švédů obléhajících Prahu. Podle záznamů dostala věž přes 90 zásahů. K událostem roku 1648 a k opravě roku 1651 se vztahují pamětní desky na západním průčelí věže.

K úpravě věže do dnešní podoby došlo v roce 1651, kdy vznikla i charakteristická báň. Věž je vysoká 47 metrů, má čtvercový půdorys o straně 10 metrů, uvnitř má osm pater. Od své svislé osy je vychýlena asi o 1,15 metru.

V roce 1882 došlo k demontáži vodárenského zařízení a věž měla být zbourána. Zásahem spolku Mánes ale k její demolici nedošlo. V roce 1926 věž a přilehlé mlýny zakoupil a věž se stala součástí nového sídla spolku Mánes. Mánes byl původně Spolek výtvarných umělců založený v roce 1887 žáky Akademie výtvarných umělců a Uměleckoprůmyslové školy. Jeho prvním starostou byl zvolen Mikoláš Aleš.

Budova Mánes byla postavena v roce 1930 na místě, kde od patnáctého století stály Šítkovské mlýny společně s vodárenskou věží. Budova stojí na betonových pilířích nad ramenem Vltavy protékajícím mezi Masarykovým nábřežím a Slovanským ostrovem. Architekt Otakar Novotný postavil novou budovu mezi nábřeží a ostrov tak, aby připomínala staré uspořádání mlýnů. Součástí budovy byla výstavní síň, francouzská restaurace, cukrárna, kavárna, bar. V přízemí byl po jistou dobu umístěn autosalon.

V letech 1980 - 1987 proběhla jen částečná rekonstrukce horní části budovy, spodní část zůstala v původním stavu, což vedlo k vyhlášení havarijního stavu. Rekonstrukce spodní části v roce 1995 budovu Mánes zjevně zachránila, předpokládá se, že rozsáhlé záplavy v srpnu 2002 by budovu nenávratně poškodily. V letech 2012 - 2014 proběhla generální rekonstrukce celé budovy, budově byl vrácen původní vzhled i vnitřní dispozice. Zrestaurováno bylo i klavírní křídlo z roku 1897, na které tu hrával Jaroslav Ježek.

Ve výstavní síni Mánes se v únoru roku 2019 konala výstava Josef Šíma – Jan Zrzavý: Obrazy ze slavných sbírek. Většina z vystavených děl obou malířů pocházelo z významných zahraničních sbírek a do Česka se dostala poprvé po dlouhých letech.

Josef Šíma (1891 - 1971) patří k největším postavám, které určovaly podobu moderního umění 20. století a zaujímá v něm specifické a výlučné postavení. Šímova tvorba z třicátých let byla na výstavě zastoupena obrazem z roku 1930 s názvem Krajina se stébly a obrazem z roku 1953 s názvem Krajina s jezerem.

Jan Zrzavý (1890 - 1977) byl Šímův blízký přítel. Stěžejním dílem výstavy byl obraz s názvem Krajina u Vadína. Tento obraz, který bývá označován jako Lom, je jedním z nejdůležitějších děl malíře vůbec. Olej na plátně z roku 1923 patřil významnému československému diplomatovi, který byl po válce přidělen do Kanady a Zrzavého obraz si odvezl s sebou. Po v únoru 1948 se již do Československa nevrátil, takže Krajina u Vadína nebyla poté na našem území již vystavována.

Od března 2020 je výstavní síň uzavřena, v současné době se ještě žádná výstava nekoná.

HankaHH - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete