Oslnivé a strhující taneční kreace jako z bollywoodských filmů, příběh inspirovaný indickou mytologií a nadčasové balancování mezi dobrem a zlem se snoubí v právě připravovaném výpravném projektu Šivovo kolo života. Tanečně-audiovizuální projekt, na kterém tvůrci pracují intenzivně již dva roky, bude poprvé uveden 29. ledna 2012 v pražském Divadle ABC.

Kromě příběhu ze života sester Rásy a Maji, jež symbolizují dualitu dobra a zla, půjde především o výjimečnou podívanou, o niž se postará devatenáct tanečních obrazů předních domácích i zahraničních choreografů s šestnácti účinkujícími tanečníky a herci. Režisérem audiovizuální složky je filmový režisér a milovník bollywoodské produkce Radim Špaček, který zároveň celý projekt zastřešuje. Jeho režisérské působení na tomto doposud neprobádaném území slibuje nejeden vzrušující okamžik.

„Tanec byl odpradávna především ženskou doménou. Kromě ženství, emocí a příběhů odráží také kulturu země, odkud pochází. Orientální, potažmo indické tance si za poslední roky získaly výraznou popularitu mezi ženami a dívkami všech věkových kategorií také v České republice. Ženy je vyhledávají pro jejich uměleckou a kulturní odlišnost a v neposlední řadě také pro radost z tance a pohybu jako takového. Indické tance rozvíjejí jemné pohybové cítění a pozitivně ovlivňují zdraví i ženskou psychiku,“ vysvětluje autorka projektu Šivovo kolo života Jana Hemelíková Baudisová, která je zároveň jeho choreografkou a představitelkou hlavní taneční role Maji.

Šivovo kolo života v sobě spojuje tradiční a současnou indickou hudbu a tanec, evropské a indické kulturní cítění doplněné o dynamickou filmovou projekci. Indické filmy si bez eruptivního tance, nákladných kostýmů a strhující hudby ani nelze představit. Právě taneční choreografie jsou na nich často tím nejzajímavějším. Šivovo kolo života seznámí diváky hned se čtyřmi druhy indického tanečního umění.

Bollywood dance vychází z tradičních indických tanečních stylů a z lidových tanců, ale značnou měrou čerpá také z moderních západních stylů. Výsledkem je dynamický, velmi pestrý tanec, který používá tradiční indické taneční prvky, pozice a mudry (gesta dlaní a prstů), ty ale zahaluje do moderních, svěžích rytmů. Tančí se obvykle v nápaditých choreografiích ve větší skupině tanečníků, což působí velice sehraně.

Původním lidovým tancem Bhangra dance oslavovali Indové příchod jara. Dnes je tímto názvem označován moderní indický tanec, který čerpá z mnoha původně odlišných tanců (Jhumar, Luddi, Giddha, Julli, Daankara, Dhamal, Saami, Kikli, Gatka), a které opět propojuje s moderními rytmy a vlivy západního tanečního stylu. „Zjednodušeně řečeno jde o indický pop,“ vysvětluje Jana Hemelíková Baudisová.

Tanec nazvaný Kathak pochází až ze staré severní Indie od nomádských bardů známých jako Kathaks, neboli vypravěčů pohádek. Technika Kathaku se opírá o rozvinutou choreografickou řeč, znázorňovanou mudrami, rytmickými pohyby nohou, expresí obličeje a figurativními pozicemi těla. Tanečnice mají na nohou uvázané rolničky "ghungaru" a rytmické zvuky úderů nohou obdivuhodně synchronizují s gestickými pozicemi horní části těla. Nechybí ani piruety a skoky prováděné v rytmu. Součástí tance zůstávají i nadále příběhy opředené mýty a legendami starověké Indie, pozice těla a gesta představují hinduistické božstvo a legendární postavy. Tanec ve své vyprávěcí části interpretuje lidské emoce a pro tento charakter je ideálním podkladem pro divadelní výraz.

Bharatanátyam je klasický chrámový tanec, jehož původ spadá do jižní Indie. Je považován za jeden z nejstarších dochovaných tanečních stylů, přes svůj dávný původ se však těší rostoucí popularitě v Indii i po celém světě. Ta je mimo jiné zapříčiněna duchovní hloubkou, kterou ostatní styly nenacházejí. Tradiční indický tanec byl odedávna chápán jako způsob uctívání Boha. Bharatanatyam se původně tančil v chrámech jako součást obřadů a rituálů a zprostředkovával široké veřejnosti bohatou indickou mytologii. Tanečnice svým tancem vypráví příběhy, jako výrazový prostředek používají zejména mudry a výraz obličeje. Tanec je doprovázen tradiční karnatickou hudbou.

Průřez zmíněnými tanečními styly předvedou zkušení tuzemští, ale také zahraniční umělci. Hlavních rolí se ujaly již zmíněná Jana Hemelíková Baudisová jako Maja (v sanskrtu iluze, klam či přelud) a lektorka indického tance Kathaku Anežka Hessová v roli Rásy (v sanskrtu míza stromů či šťáva z plodů). Jejich divadelními partnery se stanou indický tanečník, choreograf a lektor Óm, který se představí v roli Dakshe, a portugalský tanečník a choreograf s mezinárodní působností Vitor Tavares Mendes, jehož diváci spatří v roli Raviho. V roli jedné ze dvou protagonistek ústřední postavy, Boha Šivy Natarádži, se pak objeví dramaturgyně, choreografka a tanečnice česko-nepálského původu Sangita Shresthová.