Skleněný pokoj

Na kopci nad Brnem vyrostlo mistrovské dílo modernistické architektury. Vila z betonu, oceli a skla měla být symbolem budoucnosti a otevřenosti. Osud ale zamíchal karty jinak. Do života manželů Landauerových a rodinné přítelkyně Hany fatálně zasáhne nejen nacismus, ale i věci tak přízemní jako nevěra a potlačovaná láska. Televizní premiéra koprodukčního filmu Skleněný pokoj ČT.

Ve filmu Skleněný pokoj frají: C. van Houtenová, H. Alströmová, K. Roden, C. Bang, R. Moller, A. Borbélyová, M. Hofmann, K. Dobrý, V. Polívka a další. Kamera M. Štrba. Scénář A. Shaw. Režie J. Ševčík (Premiéra)

Slavná brněnská funkcionalistická vila (Tugendhat) ovlivnila svým pojetím prostoru nejen vývoj architektury, ale stala se inspirací i pro známý román Simona Mawera Skleněný pokoj a pro jeho současné filmové zpracování. Tento dům je nejen výtvarnou ikonou, ale také křižovatkou, kde se prolínaly ústřední motivy dějin dvacátého století: osudy židovské rodiny, zničující projekty nacistického Německa, a v neposlední řadě i poválečné komunistické diktatury. Mistrovské dílo moderny z betonu a oceli je ve filmu a jeho fiktivním příběhu sídlem bohatého podnikatele Viktora Landauera (C. Bang), jeho ženy Liesel (H. Alström), jejich rodiny.

Skleněný pokoj je tu z počátku synonymem krásy, otevřenosti, stejně jako nadějí mladého československého státu a jeho budoucnosti. Rodinný život, který si manželé vysnili, však netrvá dlouho. Viktor je Žid a Evropu zahaluje stín nacismu a blížícího se válečného konfliktu. V panice a zmatku, které provázejí německou okupaci, Landauerovi prchají za dramatických okolností z Československa, příběh vily tu však zůstává. Lieselina přítelkyně Hana (C. van Houten) a její židovský manžel se však rozhodli zůstat v Brně.

Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se tak před Hanou otevře možnost návratu do „skleněného pokoje“ a ona si oživuje vzpomínky na emocionální přátelství s Liesel i dobu plnou nadějí. Znovu se setkávají až v krátkém čase roku šedesát osm, ale jejich nucené odloučení vlastně jen prohloubilo jejich dávný osudový vztah. „Vilu jsem vnímal jako prostor, který každého doslova nutí ke svobodě“, říká o svém filmu režisér Julius Ševčík.

Zdroj, foto: Česká televize