Byla jsem v první třídě a měli jsme jet na školní výlet. Na třídních schůzkách se paní učitelka zeptala, jestli by některý z rodičů nechtěl jet jako dozor. A hádejte, kdo se přihlásil. Ano, moje maminka. Měli jsme jet do Babiččina údolí v Ratibořicích, všichni se moc těšili, až na mě. Všichni se těšili, jak budou na výletě bez rodičů, i když s paní učitelkou, jenom já pojedu s maminkou. Styděla jsem se už dopředu.

V den výletu jsem u autobusu dělala, že jsem maminku nikdy v životě neviděla a prodrala jsem se až na zadní místo, protože maminka seděla vepředu s paní učitelkou. Kupodivu se mi spolužáci neposmívali, spíš mě litovali a byli šťastní, že to nepotkalo právě je. Celý den jsem se od maminky držela co nejdál. Nejvíc jsem spolužákům záviděla u stánků s občerstvením a suvenýry. Všichni si tláskali žaludky spoustou gumových hadů, čokoládiček, tatranek, zmrzliny, buřtíků, pražených oříšků, barevných limonád, marcipánových zvířátek a žužu, jenom já jsem měla povolenou jednu zmrzlinu a fidorku. A těch blbinek, co si děcka nakoupila v suvenýrech. Já jsem si z výchovných důvodů směla koupit jen pohledy okolí. A přitom jsem tolik toužila po opičce na gumě a kapslíkové pistolce. Ty paní učitelka mimochodem zabavila čtyři v autobuse, aby nám neděsily pana řidiče.

Myslela bych, že po výletě už maminku přestalo bavit dělat doprovod při školních akcích, ale kdepak. Mamince se to zalíbilo, brala to jako příjemnou změnu. A paní učitelka byla ráda, že má pomoc. A tak maminka se mnou absolvovala i výchovný koncert, divadelní představení i výstavu Jiřího Trnky. A jednou i dokonce zubní prohlídku. Tam se jí ale moc nelíbilo, protože jsem tam prý dělala ostudu. Když totiž do čekárny přišla paní doktorka, aby nás vystrašené prvňáčky uklidnila tím, že se nemusíme bát, protože máme všichni zoubky jako perličky, já jsem vstala a prohlásila, že já ne, já mám zuby jako kanec.
 

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz