Za vzdělávací obtíže můžeme považovat různé druhy školního neúspěchu, od neprospěchu až po specifické nedostatky v některých oblastech.  Žáci, kteří bez vážných problémů ve škole prospívají, bývají považování za snaživé, poctivé i cílevědomé. Zatímco žáci se slabým prospěchem nebo neprospívající, jsou považováni za lajdáky, za neschopné, nepřizpůsobivé, neumí interpretovat své znalosti, neplní požadavky školy, jsou často klasifikováni známkou dostatečně nebo nedostatečně. Otázkou je, zda si za svůj špatný prospěch mohou sami nebo existují konkrétní příčiny, které těmto žákům znesnadňují či znemožňují uspět.

O školní úspěšnosti se můžeme dočíst, že je závislá na školní zdatnosti. Tato školní zdatnost je naplněna určitým souborem dispozic, které žák má. A tyto dispozice mají žákovi umožňovat plnit požadavky kladené školou, přičemž se pak odrážejí na úspěšnosti žáka ve vyučování. Školní úspěšnost bychom však neměli považovat jen za dílo žáka, ale také za dílo učitele a jejich vzájemné spolupráce.

Ukazatelem školní úspěšnosti se ale většinou stává PROSPĚCH. V literatuře se pak můžeme dovědět, že za neprospívajícího žáka je většinou považovaný ten, kdo z jednoho případně i více školních předmětů soustavně nedosahuje stanovených výsledků učení kladené školou.

Špatný prospěch a neprospěch žáků většinou nemá jen jedinou příčinu, ale bývá to individuální souhrn příčin, podmínek, vlastního vývoje daného žáka. O školním neprospěchu se píše jako o poruše adaptace v oblasti školního výkonu. Školní prospěch či neprospěch žáků ve škole bývá vážným problémem a je potřeba spolupráce nejen učitelů, rodičů, ale i samotných žáků. Mnohdy je však nutná i konzultace s odbornými psychology. V dnešní době se také přisuzuje velký vliv školní úspěšnosti žáků, také rodinnému a sociokulturnímu prostředí.

V případě selhávání ve škole je pak potřeba zjistit, o jaký typ neúspěchu může jít. Zda se jedná o tzv. absolutní školní neúspěšnost nebo o relativní školní neúspěšnost. U absolutní školní neúspěšnost je udáván důvod žákova neprospěchu v nedostatečné rozvinuté intelektové schopnosti, která je nutná k úspěšné docházce do normální školy. Přičemž někteří autoři zabývající se školním prospěchem udávají, že intelektově defektních, mentálně retardovaných je v populaci kolem 3 %.

Na příčiny školního neprospěchu se můžeme dívat i z hlediska stálosti a stability v čase, zda jsou změnitelné a nezměnitelné. Z pohledu subjektu, zda se jedná o příčiny vnitřní či vnější. Do vnitřních příčin můžeme zahrnout onemocnění nervového systému, snížená inteligence, vývojové poruchy učení, lehké mozkové dysfunkce. Do vnějších pak můžeme zařadit především vliv rodiny, působení školy, ale také mimoškolní a mimorodinné vlivy (např. nevhodné působení televize nebo internetu).

Co ovlivňuje prospěch či neprospěch žáka, bychom mohli shrnout do 5 oblastí: žákova osobnost, učitelova osobnost, rodina - škola, mimoškolní a mimorodinné vlivy.

Pokud byste se chtěli dovědět více o prospěchu či neprospěchu svých dětí, zjistila jsem, že asi neexistuje ucelená kniha, která pojednává o všech oblastech školního neúspěchu či neprospěchu. Ale jsou u nás odborníci jako Vágnerová, Kohoutek, Pavelková, Hrabal a další, kteří se alespoň o určitou oblast dané problematiky zajímají a píší o ní.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10