Skrýš

Syn byl tehdy malý, chodil do první třídy na základní škole, a já mu chtěla udělat radost. Měl právě jmeniny. Koupila jsem mu mimo jiné také dvě figurky z čokolády, jednu ve tvaru slona a druhou vyobrazující koníka.

Ten den jsme měli jít také k mé mamce, pro kterou jsem nachystala vonnou svíčku. Vše jsem měla připravené na stole, právě jsem balila čokoládové figurky, když syn vracející se ze školy zazvonil u dveří. V obavě, že překvapení bude prozrazeno dřív, než je potřeba, jsem chtěla figurky rychle schovat. Jak ležely na stole i se svíčkou, popadla jsem i ji a rychle schovala do trouby. Ta byla po ruce. Syn přišel, popovídal, co bylo ve škole, a já mu řekla, že půjdeme k babičce, která má pro něj také malý dárek ke svátku. Syn byl nadšen.

„Mami, a že uděláš ještě tyčinky?“ Syn tehdy miloval pečené tyčinky z listového těsta. Mohl by je jíst ráno, v poledne i večer. Měla jsem dokonce jedno těsto v lednici, a protože příprava tyčinek je rychlá, rozhodla jsem se synovi vyhovět. Při chystání plechu jsem roztopila troubu.

„Mami, ty tyčinky nějak divně voní,“ přiběhl syn z pokoje. To já už cítila také, a pozdě jsem si uvědomila, co za neobvyklou vůní stojí. Ano, byla to čokoláda v kombinaci se svíčkou s vůní vanilky. Vanilka se ale v rozpálené troubě změnila v příšerný puch. Svíčka ležela v troubě nad čokoládovými figurkami, a tak ani ty, ač roztopené, nebyly poživatelné. Syn se zmateně díval na placku, kterou jsem z trouby vytáhla. A tak jsem ještě rychle musela vyčistit troubu a upéct alespoň ty tyčinky. Ještě že jsem měla pro syna připravené i oblíbené autíčko a knihu, protože syn v dětství miloval knihy.

Donesli jsme k babičce alespoň ty tyčinky, protože svíčka nebyla k použití. Cestou jsem si umínila, že synovi koupím další den alespoň jednu čokoládovou figurku, aby měl radost.

Když jsme přišli k babičce, vůbec jí nevadilo, že pro ni svíčku nemáme. Naopak, byla ráda, že vidí vnuka a měla pro něj také malé překvapení k jmeninám. Dostal také knihu, nové rukavice a… čokoládovou figurku. Jako by babička věděla, co se stane, koupila svému vnoučkovi figurku čokoládového slona, který se mně roztopil v troubě. Syn měl nakonec radost z čokoládového překvapení i z návštěvy babičky a nic pohodový den nezkazilo.

Od té doby si dávám dobrý pozor, kam případné dárky schovávám. Ale určitě nejsem sama. Kamarádka mi nedávno říkala, jak k nim nečekaně přišla návštěvu, a ona, aby zamaskovala nepořádek, který zrovna doma měla, vše schovala do mrazáku.

„Nebudeš mi věřit, ale měla jsem tam i vaječný likér. Jenže já na něj úplně zapomněla, flaška zmrzla a v tom mrazáku praskla. Napůl zmrzlý likér se vylil mezi ostatní potraviny. Nechtěla jsem je vyhazovat, a tak vše u nás následně chutnalo po vaječném likéru,“ líčila mi kamarádka.

Ošklíbala jsem se. Neuměla jsem si představit třeba vepřový řízek s příchutí vaječňáku. Ale kamarádka mě překvapila: „No, bylo to trochu zvláštní, ale nakonec se to dalo sníst. A můj manžel ani nepoznal, že má vepřové s vaječným. Jen toho likéru mi bylo líto.“

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

Hodnocení


	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10

Skrýš

Další fotografie ke článku Skrýš: