Slavonice

Slavonice nás přivítaly úporným slunečním svitem, ale po dvou dnech se vzduch k naší velké radosti pročistil asi půlhodinovým vydatným deštěm. Konečně jsme si mohli pořádně vychutnat krásy téhle vesničky, která leží 159 m nad mořem, na pomezí Čech a Moravy (kdo chce, může během krátké doby zabrousit  i za hranice Česka, do nedalekého Rakouska. Pokud se rozhodnete absolvovat návštěvu Rakous na kole, nezapomeňte si vzít s sebou přilbu!).

 Kdy vesnička vznikla, se přesně neví, ale poprvé se o ní píše v roce 1260. Během dalšího století se o její rozkvět zasloužili obchodníci i řemeslníci, hlavně soukeníci. Po roce 1526, kdy nastoupil na český trůn rod Habsburků, tudy vedla cesta spojující Prahu s Vídní. Proto tu asi zřídili i poštovní stanici. V témže století se zde objevují naši i cizí stavitelé, kteří se zasloužili o přestavbu měšťanských domů v renesančním stylu. Městem v průběhu dalšího historického vývoje prošlo mnoho armád, zasáhly ho epidemie, požáry, což vedlo postupně k jeho úpadku.

Když pak byla i poštovní cesta přesunuta (v polovině 18. století) na Znojmo a Jihlavu, ztratilo městečko významné postavení definitivně. 152 let čekali Svatoňovičtí na železnici, kterou se o rok později mohli dostat až do Rakouska. Po skončení druhé světové války se do vylidněného městečka (po odsunu Němců) začali stěhovat noví obyvatelé z českého vnitrozemí a roku 1961 bylo město s 2 700 obyvateli prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Historie tu na vás dýchá ze všech stran i dneska. S neutuchajícím nadšením jsme se denně procházeli mnoha zákoutími, úzkými starobylými uličkami, které nás vždy dovedly na náměstí. To lemuje dvacet nádherných měšťanských domů. Jsou zdobeny sgrafity a propojeny středověkými podzemními chodbami. Letos jsme přímo na náměstí kromě zmiňované renesanční krásy našli i potulného šiřitele kultury - Kinematograf 100 (československou kino – tour Pavla Čadíka). Maringotka, ozdobená fotografiemi jejích zakladatelů a informačními tabulemi o počátcích optiky a jejím dalším rozvoji,  si dala za úkol připomenout milovníkům filmového plátna různých měst ČR a SR nejvýznamnější filmy od roku 1990 do roku 2012, a to  především ty, které byly oceněné Českou filmovou akademií a cenou Český lev. Ve Slavonicích zaznělo na náměstí Míru známé:   „Ať žijí duchové!“ Bohužel pár dní před naším příjezdem, tak jsme si mohli před pojízdným kinematografem jen zavzpomínat na  některé hlášky, jako byla např. ta Tomáše Holého: „Strejda nemůže, von teďka dělá melouny (místo melouchy), nebo Jouzova otázka v obchodě směřovaná jeho švagrové: „Pamatuješ na bratrance Karla, co byl Andule na svatbě?“ Švagrová vážně: „Jo, ten divnej?“ Jouza: „Jo, ten vlivnej.“ či Jouzova nezapomenutelná věta: „Pionýři já mám rád.“

Ovšem nejen kulturou je živ člověk. Kdykoli se náš žaludek začal hlásit o slovo, naplnili jsme ho vždy bez problému v jedné z místních restaurací, kterých je na náměstí opravdu velké množství. Většinu zdobí pozdně gotické klenby nebo krásné nástěnné malby, tudíž ani při jídle vás kulturní zážitek neopustí. Slavonice jsou každopádně místem, kam byste se určitě měli alespoň jednou za život podívat. Jejich návštěva stojí za to. Místní lidé jsou příjemní hostitelé, okolí navíc plné dalších historických či přírodních krás. Ale o nich zase příště! Všechny CHYTRÉ ŽENY zdraví L.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10