Slezská muzejní noc v Hrabyni

Původně jsme mysleli, že vyrazíme pěšky, ale to jsme nakonec zavrhli, jelikož bychom se domů  takhle vrátili až v noci. K památníku jsme dorazili chvilku před prvním vstupem na vyhlídku, a tak jsme se hned postavili do řady. Děti se těšily, kam až uvidí. Když jsme ale dorazili pod schody na vyhlídku, tak se Šimi otočil. „Kam jdeš?“ „Tolik schodů nahoru nepůjdu, já se na vás budu dívat zespoda.“ Po chvilce vysvětlování, že tentokrát je tady hodně lidí a opravdu dole sám čekat nemůže, se nechal přemluvit a šel s námi nahoru.

Schody byly celkem úzké a strmé, a tak nastal problém, co s Gábi. Ta v té době neměla ještě ani    4 roky. Mít na cestu celý večer, tak by to vyšla i sama, ale jelikož za námi bylo dost dalších lidí, kteří chtěli nahoru, rozhodla jsem se, že ji vezmu na ruce, ať to tady nezdržujeme. Když jsme šli po schodech, tak už jsem si říkala taky, že jsem tam nakonec až tak nutně nemusela. S Gábi na rukách mi připadalo, že se ty schody snad množí před očima a ze země před námi vyrůstají další a další nové.

„Mě bolí nohy,“ kňoural Šimi cestou a já musela přiznat: „Jo, mě teď už celkem taky.“ K téhle debatě se přidala i Gábi: „A proč vás bolí nožky? Mě nebolí.“ „Tak to si to můžeme vyměnit a poneseš ty mě,“ dělala jsem si z ní srandu. Nahoře jsem ale cesty nelitovala. Čekal nás výhled na celou akci pod námi a z druhé strany jsme viděli zapadající sluníčko za  Jeseníky.

Dole jsme se podívali na válečnou ukázku, děti pobíhaly kolem vystavených tanků, nechaly si pomalovat obličeje a také jsme si udělali fotku v dobovém oblečení. Mezi tím vším se celkem rychle setmělo. To už bylo na čase vyrazit. Kamarádce jsem slíbila, že ji odvezu domů, ať nemusí jezdit  v noci vlakem. Když děti zbystřily, že nejedeme domů, ještě směrem na Opavu začalo přemlouvání: „Mami, stavíme se na hranolky?“ „Jo, mamííí, prosíííím...“ „Ne, máme doma večeři,“ odpovídala jsem.

Když jsme ale kamarádku vysadili a já koukla na hodinky, tak jsem nakonec výjimečně i se zastávkou na hranolky a hamburger k večeři souhlasila. „Hurááá!“ radovaly se děti.

 

„Tak jak se vám líbil výlet?“ ptala jsem se v autě cestou domů. „Jo, hranolky byly super.“ „Hranolky? Tanky se vám nelíbily?“ „Na tanky chodíme pořád a pořád, ale ta jízda vojenským autem byla super,“ hlásil Šimi. „Mně se líbil obrázek na obličeji a ty schody na ten výhled,“ hlásila Gábi. „Ale hranolky byly nejlepší,“ ozývalo se ze zadních sedaček.

Pokud byste někdo chtěli vyrazit také, tak muzejní noc bude letos 9.6. 2023 na Památníku II. světové války v Hrabyni (mezi Opavou a Ostravou). Výlet určitě stojí za to. Děti se vyblbnou a unaví. Během muzejní noci bývají i veškeré vstupy na památník zdarma.

Peggy89 - čtenářka
ChytráŽena.cz