Šli jsme hledat poklad

Jedny prázdniny jsme se bratranci a sestřenicemi strašně nudili. Vzali si nás k sobě již nepracující prarodiče. Jenže většinu času pršelo, a ne málo, a když už vykouklo sluníčko, venku bylo příliš mokro a na nějaké hraní ani nedošlo. A tak jsme záviděli těm starším, co chodili na zábavu nebo večer ven. My na to věk ještě neměli.

Babička vyvařovala a děda chodil kouřit na zahradu, ale i tak si nemohli nevšimnout, že nás to tam moc nebaví. A tak se zavřel v ložnici, celé odpoledne tak něco hledal a ukázal se nám až před večeří. Babička mu samozřejmě vynadala, ale děda se jen usmíval a řekl, že pro nás má překvapení. Večeři jsme hltali bez kousání, jen abychom se co nejdříve dozvěděli to překvapení.

Po večeři nás děda ještě chvilku napínal, ale potom to přišlo. Jednalo se o dopis. A v tom dopise stálo, že dědův strejda schoval na zahradě poklad. Panečku, to bylo něco pro nás děti. Chtěli jsme se vydat na zahradu hned! Jenže, jak správně řekla babička, byla už tma a byl čas nahnat děti do vany a spát. Ač neradi, babička se musí poslouchat, ale myslím, že málokdo tu noc zamhouřil oka. Štěbetali jsme celou dobu o dopise a tom, co by se na zahradě mohlo ukrývat za poklad.

Druhý den ráno jsme se pustili do pátrání. Podle dopisu se měl poklad ukrývat u jediného stromu na zahradě. No jo, jenže stromů tam bylo šest. Který to asi mohl být? Že by ten největší? Zkusili jsme své štěstí a dali se do kopání. A opravdu jsme něco našli. Kousek pod zemí byly dva klíče. Zarazilo nás to, podobné klíče jsme totiž vídali viset v chodbě. Děda však tvrdil, že to nejsou ony a že je máme zkusit do některého ze zámků. A měl pravdu, dala se s nimi otevřít jejich garáž.  Těm menším to ještě nedocházelo, ale my už začínali tušit, že si z nás děda pěkně vystřelil. V garáži byl totiž dopis, který tam nikdo jiný ani nemohl dát. Stálo na něm: vlezte si do skříňky a vezměte si tam čokoládové mince, to je ten poklad. A protože pořád prší, tak zítra pojedeme všichni na výlet, abyste se přestali nudit...

Jak děda slíbil, tak udělal. Druhý den jsme se jeli podívat na nedaleký hrad, takže nám déšť vůbec nevadil.  A nakonec to nezůstalo jen u jednoho výletu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10