Ve středních Čechách, severozápadně od Kladna, leží městečko Smečno. Ačkoli zde nalezneme mnoho zajímavostí a památek, je známé méně, než by si zasloužilo. Jeho historie je spjata především s rodem Martiniců, kteří panství zakoupili roku 1418 a vlastnili jej až do konce I. světové války, tedy plných 500 let. Jméno Martininc se nám nejspíše vybaví v souvislosti s pražskou defenestrací roku 1618.

Martinicové byli bohatým šlechtickým rodem, jehož členové zastávali vysoká postavení a nashromáždili značný majetek. Celá staletí jim byla vyčítána snaha o pokatoličtění českého obyvatelstva a po vzniku republiky roku 1918 museli Smečno opustit. V renesančním zámku, který Martinicové přestavěli z původní tvrze, se usídlil charitativní ústav Vincentinum, v 50. letech tu byli ubytování "PéTéPáci", členové Pomocných technických praporů. V současnosti je zde po náročné rekonstrukci objektu umístěn sociální ústav.

Zámecký park je volně přístupný, jistě nás zaujmou sochy Samsona a Herkula od Ingáce Fr. Platzera. Josef Božek ve zdejším parku poprvé předvedl funkční model parního stroje. U západní zdi parku se nachází Vojenský skanzen, expozice vojenské techniky a objekt lehkého opevnění vzor 37 (možnost návštěvy). Jde o jednu z mála dochovaných pevnůstek tzv. Pražské čáry, což byla vnější obrana Prahy (VOP) budovaná před II. světovou válkou. Po nacistické okupaci byly tyto pevnůstky likvidovány, zde se zachovala jen proto, že její odstřel by mohl ohrozit blízký zámek.

Naproti zámku věnujeme pozornost kostelu Nejsvětější Trojice. Byl postaven za Jiřího Bořity z Martinic ve 2. čtvrtině 14. století a jsou v něm původní renesanční varhany, tedy nejstarší varhany u nás. Další místní zajímavostí je, že první dva hrnce brambor přivezené do Čech roku 1711 byly svěřeny právě Smečnu k dalšímu pěstování. Ze Smečna se můžeme vydat na krátkou vycházku do okolí.

Zelená značka nás po dvou kilometrech dovede do údolíčka tvořeného Šternberským potokem s bývalými lázněmi Ledce-Šternberk. Tyto lázně byly zřízeny roku 1801. Pobýval zde Josef Jungmann, František Palacký, léčil si tu pobytem v Brixenu podlomené zdraví Karel Havlíček Borovský. Lázně navštívil i velký buditel a tvůrce Sokola Dr. Miroslav Tyrš. Zrušeny byly před I. světovou válkou. Lázeňské budovy později sloužily jako domov důchodců, poté ústav sociální péče a zvláštní internátní škola. Pro sociální služby slouží i dnes.

Cesta nás přivádí k malému rybníčku s bývalým lázeňským pramenem. Původní mramorová deska, která dnes chybí, obsahovala nápis: "Prokšův pramen - MUDr. Josef Prokeš, český lékař, lidumil a vlastenec a věrný přítel těchto míst." Od pramene se vydáme neznačenou zpevněnou cestou mírně vzhůru, příjemnou alejí se vrátíme do Smečna.

Závěrem ještě jedna zajímavost: Ve středověku se městečko Smečno nazývalo Muncifaj. Muncifaj je údajně odvozeno z latinského Mons fagi - Buková hora. Asi to tak bude, ale je to dosti nudný výklad, vždyť Muncifaj zní tak tajemně, pohádkově... Bylo by to hezké jméno pro draka, který podle pověsti v rokli u Smečna pobýval. Co myslíte?