Smůla nebo varování?

Jsme vcelku velká rodina. Moje maminka má 4 sourozence. 3 sestry a jednoho bratra. Všichni jsme na sebe celkem dost vázaní. Scházíme se u babičky každý týden, což ještě více upevňuje naše vztahy. Když před pár lety zemřel můj děda, začaly se dít podivné věci. Vše začalo, když jsme v den jeho úmrtí jeli domů od babičky. Vezl nás strejda. Vyjeli jsme za vesnici k benzínové pumpě. Když bylo natankováno a strejda chtěl nastartovat, nešlo to.

Motor úplně vypověděl službu. Museli jsme zavolat dalšímu strejdovi. Poté jsme již v pořádku dorazili domů. Když byl za týden dědův pohřeb, provázelo nás podivně moc nepříjemností - schválností. Koupené kytice jsme zapomněli doma, já se zasekla na WC  a dveře musely být vyraženy, sestra si omylem vzala ¾ kalhoty (byl podzim), takže si musela náhradní půjčit od sestřenky. No prostě nás provázela smůla poruchou auta začínaje, kalhotami konče. Po pohřbu se zdálo, že je smůla na ústupu. Jenže ani ne za rok od dědova úmrtí se konala oslava narozenin mé maminky, no a znovu následovala série smůly.

Opět se strejdovi porouchalo auto, výrobce dortu měl zpoždění a zdálo se, že jej nestihne upéct, maminčina kamarádka z ciziny měla problémy s pasem - nechtěli ji pustit přes hranice, navíc sestřenka měla nehodu. Sice měla jen odřeniny, ale i tak nás to moc vylekalo. Znovu jsme byli celí nepokojní, proč nás ta smůla zase provází. Za půl roku  slavila moje teta svátek. Opět následovala porucha strejdova auta. To už nám bylo moc podezřelé, nebylo to samo sebou.

Před pár dny slavila maminčina další sestra své kulatiny. S napětím jsme očekávali, co se zase stane. A stalo se. Znovu se porouchalo auto. Navíc den před oslavou šel strejda večeřet. Dal si jídlo na stůl a položil k němu noviny. Najednou se noviny otevřely samy od sebe dokořán a zase se samy zavřely. Podotýkám, že okna a dveře v kuchyni byly uzavřeny. To už strejda nevydržel a svěřil se nám tímto zážitkem. Všichni jsme se shodli, že to není moc dobré znamení. Opravdu. 2 dny po tetiččině oslavě odvezli moji babičku do nemocnice. Sice to nebylo nic vážného, ale my to brali jako takové varování.  Začali jsme tato „znamení“ řešit a rozebírat dopodrobna. Shodli jsme se, že tato znamení a smůla se dějí naší rodině vždy, když některé z dědečkových dětí slaví buď svátek nebo narozeniny a jsme celá rodina pohromadě. Strejda nadhodil, že si myslí, že to asi dělá náš děda, který se nám chce připomenout, že je tady pořád s námi a abychom na něj nezapomněli. Na tohle už nebylo co říct, jen plně souhlasit se strejdou. Příští rok slaví strejda své jubileum. Máme zase očekávat znamení  - varování od dědy??