Smutný, ale pravdivý příběh

Dnes, kdy je léto v plném proudu a my si užíváme dovolených, výletů a poznávacích zájezdů, pro Vás píši velice smutný příběh. A to jen proto, abychom si uvědomili, že dojet rychle na místo, stihnout za každou cenu vše a pokud možno včera, vidět všechno, co jsme si umínili a zažít toho nejvíce… to zase není tak důležité.

Tento příběh mi vyprávěl kamarád a stal se skutečně nedávno. Kamarád Jirka má přítelkyni. Neznají se dlouho, ale je to už krásný vztah. Ona přítelkyně má, stejně jako Jirka, tři již dospělé děti. A právě její nejstarší dceru, jednadvacetiletou Janu, postihlo opravdové životní neštěstí.

Jana čekala se svým manželem jejich první děti. Měla to být dvojčátka. Byla už ve čtvrtém měsíci těhotenství a neměla vůbec žádné problémy. A právě proto se s manželem rozhodli jet na poslední dovolenou, kdy jsou ještě bez dětí, do Chorvatska. Jeli autem, Janin manžel byl dobrý řidič. Dovolenou si jaksepatří užili. Opálení, odpočatí a šťastní se chystali na návrat domů. Když už byli u nás v republice, rozhodli se ještě zajet na oběd k tetě. Projížděli jejím městem a teta je srdečně zvala na návštěvu. Teta byla nadšená, když viděla svou neteř šťastnou a spokojenou, čekající hned dva přírůstky do rodiny. Po obědě a přátelském rozhovoru se rozloučili a Jana s manželem pokračovali dál. Jen několik minut po jejich odjezdu dolehl i k domu Janiny tety ohlušující zvuk a skřípění. Teta v neblahé předtuše se běžela podívat, co se kousek od jejich domu stalo. Bohužel, jednalo se právě o auto její neteře s manželem…

Janin manžel měl pohřeb před třemi dny. A jak dopadla Jana? Přišla o obě miminka i šanci mít v budoucnu další dítě. S propíchnutou plící, roztrhanou slezinou a s poraněnou ledvinou ji přijali na operační sál. Přišla o slezinu i jednu ledvinu a je udržovaná v umělém spánku. O ztrátě manžela ani dětí prozatím neví. Ale přijde den, kdy ji probudí a ona se bude muset se vším vyrovnat. Již ji odpojili od umělé plicní ventilace, ale je nadále ve špatném zdravotním stavu.

Neumím si představit, jak hrozně musí být kamarádově přítelkyni, Janině matce. Sama bych ten pocit nikdy nechtěla zažít. A právě proto, abychom si uvědomili, jak jsme zranitelní, píši tento smutný příběh. Protože právě nyní, v době dovolených, výletů a zájezdů, býváme mnohdy uspěchaní a nedočkaví. A Janě a jejímu manželovi chybělo jen 30 kilometrů ke šťastnému návratu domů….