Smutný pomník v Tatranské Lomnici

Všichni milovníci Vysokých Tater znají Tatranskou Lomnici – do nedávné doby byla samostatnou obcí, nyní už je místní částí města Vysoké Tatry. Nachází se na úpatí Lomnického štítu a je nejvýchodnějším turistickým centrem tohoto hojně navštěvovaného pohoří. Návštěvníky láká po celý rok, my sem ale rádi jezdíme především v létě nebo začátkem podzimu.

Tatranskou Lomnici mnozí návštěvníci považují za bránu do Vysokých Tater. Tato obec byla založená v roce 1892 jako první státní klimatické lázně ve Vysokých Tatrách. Obec se začala rychle rozvíjet. Už v roce 1893 byl postavený známý hotel Lomnica, o pár let později vyrostlo v této horské osadě několik soukromých vilek – letohrádků a také vzniklo železniční spojení s Popradem. V roce 1905 přijeli první hosté do reprezentativního hotelu Palace – dnešního Grandhotelu Praha. Právě v jeho blízkosti byla otevřena dolní stanice visuté lanovky, která vozila turisty na Skalnaté pleso, odkud později mohli pokračovat případně až na Lomnický štít. Díky vybudování lanové dráhy získala Tatranská Lomnice ještě větší věhlas a atraktivitu. Sama jsem lanovkou jela několikrát na Skalnaté pleso, ale až nahoru na Lomnický štít se nám podařilo vyjet jen jedinkrát – a přestože je to už nějakých čtyřicet let, dodnes je to pro mě nezapomenutelný zážitek.

Do Tater jezdím ráda pořád, hodně se to tu od mého dětství změnilo. Asi jako všude: většina k lepšímu, něco bohužel i k horšímu. Přiznám se, že návraty do svého dětství nebo vůbec do dávno minulých let mám ráda – tu nostalgii a zároveň radost, když se některé věci nemění (samozřejmě ty hezké, dobré). Ale zároveň je mi často smutno z toho, o kolik pěkných věcí jsme přišli, kolik nenapravitelných ran utrpěla příroda necitelnými a zbytečnými zásahy člověka, kolikrát mu musela ustoupit bez možnosti se bránit… Zbývají už jen vzpomínky, ale takový je prostě život.

A jak to vlastně bylo s prvním úsekem lanovky z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso? Už v době svého vzniku představoval dolní úsek lanové dráhy největší vzdálenost, jakou kdy lanovka překonávala bez přestupu cestujících. Oba úseky – tedy až na Lomnický štít – byly nejdelší lanovou dráhou s jediným přestupem (horní úsek lanovky měl i přes podpěru pod budovou na Lomnickém štítě až do roku 1955 největší volné rozpětí lana v Evropě). S přípravami na stavbu lanovky se začalo v roce 1936, stavbu lanové dráhy provedla v té době známá chrudimská firma František Wiesner (pozdější Transporta Chrudim). Jak už jsem zmínila, celá trasa lanovky byla rozdělená na dva samostatné úseky: ve spodním úseku na Skalnaté pleso zajišťovaly provoz kyvadlově dvě kabiny pro třicet cestujících a průvodčího, které se potkávaly v mezistanici s názvem Start (podle blízkého startu zdejší sáňkařské a bobové dráhy). Horní stanice lanovky na Skalnatém plese (nazvaná Encián) byla zároveň údolní stanicí druhého úseku, který vede na Lomnický štít.

Spodní úsek lanové dráhy byl uveden do provozu v prosinci roku 1937, horní úsek lanovky od roku 1940 přepravoval až na vrchol pouze zaměstnance meteorologické stanice a teprve od prosince roku 1941 se na Lomnický štít mohli jedinou velkou kabinou podívat také turisté. Všechny staniční budovy lanové dráhy projektoval známý slovenský architekt Dušan Jurkovič a byly vyhlášené jako národní kulturní památky. Horní úsek lanové dráhy prošel v letech 1986 – 1989 rozsáhlou rekonstrukcí.

V současnosti turisty vozí na Skalnaté pleso místo kyvadlové lanovky modernější oběžná kabinková lanovka, která vede od mezistanice Start souběžně s původní lanovou dráhou. Byla postavená v 70. letech, když kapacita lanovky v prvním úseku už nestačila stále stoupajícím nárokům na přepravu. Provoz na původním dolním úseku lanové dráhy se pak stal nerentabilní a čekal ho smutný osud, přestože se jednalo o vzácnou technickou památku a veřejnost do poslední chvíle doufala v její záchranu a obnovu. Nová lanovka nakonec tu starou zcela nahradila – k ukončení jejího provozu došlo v roce 2000.

Ze spodní stanice lanovky v Tatranské Lomnici dnes zbyly posprejované, poničené ruiny. Vstupní část budovy je kvůli vandalům, zlodějům a bezdomovcům zabezpečená zámky. Škody už ale byly napáchány. Při pohledu dovnitř se vám naskytne hodně smutný pohled; mimo jiné i na torzo kabinkové lanovky. O kousek výš nad budovou dolní stanice prochází naučná stezka ochránců přírody. V místech, kde dříve vedla lanovka, už najdete jen z velké části stromy a keři zarostlou první podpěru, zbytek lana vrostlý do země a opodál informační tabuli – lanovku tak už bohužel můžete poznat pouze z fotografií. Dlouhé fronty, které jsme tu kdysi stávali, jsou minulostí. Škoda, že tuhle památku se zachránit nepodařilo.

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete