V minulosti se jednalo převážně o zemědělskou obec ležící v údolí Mšenského potoka. Nyní zde žije trvale zhruba 1800 obyvatel, velká část jich našla pracovní uplatnění právě ve zdejším lázeňském areálu. Ty se nacházejí v nejromantičtější části obce a jsou obklopeny rozsáhlým starým parkem.

Lázně mají svou vlastní historii. Prameny léčivých podzemních vod v blízkosti obce jsou známy již od pradávna. V polovině 18. století byla voda vyvěrající v blízkosti myslivny u panské bažantnice užívána myslivci, do své ordinace si ji dovážel i budyňský lékař pro své pacienty. Roku 1790 přijel na inspekci panských statků rodu Kinských František Pavikovský, který v té době trpěl žaludečními problémy, po napití místní pramenité vody se mu ulevilo a tím byl dán podnět k založení lázní, což se roku 1796 skutečně stalo. 

V soukromém vlastnictví pak byly do konce 2. světové války, kdy došlo na jejich zestátnění. K přeměně na akciovou společnost pak došlo během 90. let minulého století.

Hned po příjezdu na místo nás velmi potěšilo velké, bezplatné parkoviště umístěné přímo u vstupu do lázeňského areálu. Dalším překvapením bylo velké množství bílých lehátek, která byla rozprostřena v rámci celého parku, člověk lehce zalitoval, že není zdejším klientem a nemůže se zde někde pod stromy uvelebit s knížkou. Co jsme ovšem vyzkoušeli, to byla „bosonohá stezka“ a manžel své tělo chvíli potrápil i na cvičících strojích. Pak jsme se již vydali na obhlídku zdejších nedávno krásně opravených budov, celý areál je památkově chráněn.

Nejvýznamnějším domem bude bezesporu tzv. Dvorana, jedinečné a jediné zachovalé dílo architekta Jana Letznera na našem území z roku 1905. Ta nyní slouží jako jídelna a kavárna. Hned naproti této budově nelze přehlédnout malebný Lázeňský hudební Altán. Jedná se o osmiúhelnou stavbu s dřevěnou zdobenou konstrukcí.

Hlavní lázeňská budova se jmenuje Říp a pochází z roku 1797 a nese podobu řeckého chrámu s předloženými pískovcovými sloupy. V současnosti krom jiného slouží i jako lázeňská kaple, které požehnal roku 2016 sám kardinál Dominik Duka, před ní se nachází krásný parčík s fontánou. Další lázeňské domy nesou názvy jako Praděd - z roku 1797, Slovanka - ta dostala finální podobu po přestavbě v roce 1903, Kyselka postavená r. 1907, Vítkov z roku 1913 a nejmladší pak Blaník, z let 1995-1999.

Lázně jsou provozovány celoročně a naráz pojmou až 230 klientů, na procházku či výlet je sem možné zavítat tedy celoročně. Nám se zde i přes velké venkovní teploty moc líbilo.

Kahomar - čtenářka
ChytráŽena.cz