Sociálně patologické jevy ve škole

Autorem pojmu sociální patologie byl Herbert Spencer. Jako sociálně patologické jevy lze označovat všechny nenormální, nežádoucí či nezdravé a pro společnost nebezpečné formy deviantního chování, které společnost trestá. Nelze konstatovat, že tyto jevy jsou příznačné pro určitou věkovou skupinu a můžeme se tak s nimi setkat u všech věkových skupin.

Příčiny delikventního jednání je však nutné hledat již v dětství a nejčastější příčinou je tak zanedbání dítěte v nejranějším období jeho vývoje a dále pak neúspěch v utvoření dalších významných vazeb dítěte. Mezi sociálně patologické jevy řadíme deviantní chování jako je sebevražednost, užívání drog, anabolik, léků, alkoholu a patří mezi ně i prostituce a kriminalita. Za jeden z nejčastějších důvodů násilí je pokládáno nedostatečné rodinné zázemí a to zejména proto, že rodiče mají příliš málo času na výchovu svých dětí a ty si tak nevybudují žebříček pozitivních a negativních hodnot.

Jak jsem se již zmínila, mezi sociálně patologické jevy patří alkoholismus. Definice alkoholika je následující. Alkoholik je člověk, jehož konzumace alkoholu je tak velká, že si jí poškozuje vztahy se společností i s okolím.

Oslavy narozenin, svátků, svateb a třeba i pracovních úspěchů představuje obrovské nebezpečí pro mládež. Oni totiž již ve svém věku touží být brzy dospělí a začlenit se mezi ně, a když vidí, že rodiče a příbuzní alkoholem oslavují téměř vše, nemají pak ani oni zábrany. Mládež, která je nebo byla závislá na alkoholu, má špatné výsledky ve škole, velmi častou absenci, dochází u ní k výtržnostem a dokonce až k trestné činnosti.

Také jejich vztah k alkoholu se negativně odráží do života a chodu rodiny a často také dochází i ke ztrátě přátelských vztahů. Tito jedinci mají snížené zábrany vůči druhým a netaktní až hrubé chování.

Dalším sociálně patologickým jevem je sebevražednost mládeže.

U většiny sebevražd dospívajících dětí jde převážně o zkratkovité jednání. Lze poznat podle chování, že dotyčný uvažuje o sebevraždě? Uvádí se, že je to možné. Typickým příznakem, pro který se mladí rozhodnou k takovému razantnímu ukončení života jsou depresivní nálady, lhostejnost, ztráta chuti do života a jedinec se může i začít vyhýbat svým kamarádům. Dívky jako způsob sebevraždy nejčastěji volí tzv. měkčí metody a to je například spolknutí prášků. Kdežto chlapci si vybírají tvrdší způsob jako je oběšení či zastřelení.

Mezi sociálně patologické jevy patří i šikana. Proti ní se dá bojovat velice častým a opakovaným vysvětlováním žákům, že jakékoliv týrání a šikanování je nejen ve škole nepřístupné. Především pedagogové by si měli uvědomit, že tyto nedůstojné formy chování mají velice negativní dopady nejen na oběti šikany a nejsou tedy jen neškodnou legrací.

Proto by se měl každý pedagog co nejvíce snažit mezi žáky rozvíjet hlavně pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu a osobnosti druhého člověka, respekt k individualitě každého jedince, humanitě a toleranci.

Bezesporu nebude jen mým názorem, že je velmi potřebné a žádoucí vést v tomto duchu soustavně všechny děti a kdo jiný by jim měl jít příkladem, než kromě rodičů a příbuzenstva právě pedagogové? Děti velice intenzivně vnímají chování každého z nás, proto by se měl každý zamyslet sám nad sebou, zda jim nedáváme svým jednáním špatný vzor. Jak jinak v nich lze nejlépe rozvinout úctu člověka k člověku? Pojďme jim tedy býti dobrým vzorem.