Šok

Jako každoročně jsem odvážela naši osmiletou yorkšírku k rodičům na prázdniny. Mají zahradu a naše Jess se tam mění z gaučového psíka na zahradní šelmičku. Přivítání, kávička, procházka a pak spaní v klidné chaloupce u lesa.

Ráno nás probudilo sluníčko a tak jsme se rozhodli posnídat na zahradě. Vše jsme přichystali a konečně se všichni usadili ke stolu k bohaté snídani. A co to, nikdo neloudí šunčičku a nikdo se mi nemotá kolem nohou? Kde je Jess?
Nastal velký šok a následující hledání, ale bohužel naše Jess nikde. V domečku, ani na zahradě, ani u sousedů. Tak honem k lesu a do okolí. Začalo velké hledání, do kterého se zapojila celá rodina i sousedé. My v autě projeli blízké i vzdálené okolí. Nikdo našeho milovaného pejska ani  nezahlédl. To není možné. Vždyť to byla jen chvilka. Nikdy neutekla, nikdy se od nás ani na kousek nevzdálila.

Po hodině a půl jsme už ztráceli naději a všichni byli naměkko. Jak jsem chtěla vrátit čas a nedovedla si představit, že už mě nikdo nepřiběhne přivítat. Neustále jsem chodila po zahradě a  chalupě. Volala, slibovala pamlsky a najednou jako by něco zakvíklo. "Kde to je? Slyšíte to?",  volala jsem. A vše nanovo. A zase zakvílení. Už trošku silnější se ozvalo z gauče v obývacím pokoji. "Rychle, je určitě tam."

A také že ano, v gauči, který naše pořádkumilovná babička rychle ráno uklidila. Naše radost nebrala konce. Ještě nyní, když si na to vzpomenu, celá se třesu :) Naše Jess bere každé ráno gauč oklikou a babička nežli ustele, tak neustále volá, kde je pes, hlídejte ho. 

Jess - čtenářka
ChytráŽena.cz