Sousedské vztahy

Nikdy se nedá říct, že jste si svou dávku smůly už vybrali. Na konci loňského roku jsem se potýkala s koronavirovým onemocněním a téměř měsíc jsem byla tak trochu mimo. Znala jsem jen postel, cestu na toaletu a skutečně nevyhnutelné úkony ve svém životě. Vánoce se tak prostě nekonaly. Jediné, co jsem stihla pořádně nachystat, byla kuchyně. Měla jsem čerstvě vymalováno a dala jsem si pořádně záležet také s úklidem kuchyňské linky. Stromeček zůstal neozdobený, okna neumytá. V tu chvíli mi to bylo ale jedno.

Když jsem se cítila malinko lépe, z nařízené karantény mi zbýval už jen pouhý den, uklizenou kuchyňskou linku jsem přece jenom ocenila. Ten den jsem si poprvé zapnula televizi. Po celou dobu jsem na televizi neměla ani pomyšlení a má mysl se soustředila na jediné přání, přežít. Uvařila jsem si dokonce kávu. Kávu, na kterou jsem celý měsíc neměla chuť, ač si bez ní za normálních okolností nedokážu život představit. Zpětně jsem si pouštěla veškeré ty slavnostní pořady, které přes svátky hrály stále dokola, ale já je neviděla, protože jsem jen ležela, léčila se a spala. Po dlouhé době mi bylo opět lépe.

A to až do chvíle, kdy jsem zaslechla z kuchyně podivný zvuk. Připadalo mi to, jako by se mi v kuchyni někdo sprchoval. Podotýkám, že žiji sama se psem, který se mi ale nečinně choulil u nohou. Zloděj? Halucinace? Napadlo mě v tu chvíli leccos, ale skutečnost byla snad ještě horší.

Po příchodu do kuchyně jsem viděla, jak mi z linky teče proudem voda a vtéká do dřezu. Otevřela jsem dvířka kuchyňské linky, a v tom momentě mi z ní vyplavaly talíře, hrníčky a několik skleniček k nohám. S obrovským rachotem se rozbily. Ze stropu mi tekla voda proudem na kuchyňskou linku, kudy protekla a spodem vytekla. Ihned jsem utíkala k sousedovi, který žije nade mnou. Je to mladík ve věku mého syna. Žije poněkud divokým životem. Na to, že se u něj zhruba pětkrát do měsíce konají divoké párty plné drog jsem si zvykla. Na to, že jednou za čas on se svými kamarády zdemolují výtah, který je jediný v našem vchodě, se zvyknout nedá. Ale na to, že mi zničí kuchyňskou linku s částí nádobí, vyplaví lékárničku plnou drahých léků a vitamínů, kterou jsem měla uloženou ve vrchní polici, znehodnotí novou malbu na stěně, na to se zvyknout nedá určitě. Soused doma nebyl a já slyšela, jak mu za dveřmi pere pračka. Napsala jsem vzkaz a dala mu ho za dveře.

Hned poté se mou domácností rozlehla rána a vypadly jističe. Nahodila jsem hlavní jistič od bytu. Vše opět fungovalo, mimo světla. Jistič, který sloužil právě pro osvětlení v celém bytě, se stále vypínal. Bylo zřejmé, že to souvisí s vytopením. Znovu jsem běžela k sousedovi, který mezitím přišel. Jen mi odfrkl, že ví. Zašpuntoval si dřez, do kterého vložil hadici vypouštějící vodu, a šel nakoupit. Dřez se po naplnění vylil a mně špinavá voda tekla do bytu. Vůbec ho nezajímalo, co provedl, byl asi opět pod vlivem omamných látek, což je u něj běžná realita.

A tak, karanténa nekaranténa, jsem běžela k vývěsce v přízemí. Zde jsou vyvěšena telefonní čísla pro případ náhlých poruch. Vytočila jsem číslo a záznamník mi sdělil, že vlivem pandemie tato linka nefunguje a slouží pouze v případech, kdy jde o život. Přesto jsem počkala, až budu spojena s operátorkou, která mi sdělila totéž. Je jen na mně, abych si našla elektrikáře. Naštěstí hned ve vedlejším vchodě bydlí pán, který zajišťuje opravy v našem domě. Měl být i se ženou v cizině u dětí, ale kvůli pandemii zůstali doma a nikam neletěli.

Roušku na pusu, rukavice na ruce a utíkala jsem k němu. Naštěstí byl doma. Oprava nakonec trvala déle, než dvě hodiny. Problém byl v tom, že ve vrchní části kuchyňské linky byly uloženy rozvodné krabičky na elektřinu. Ty byly plné vody od souseda, a proto vypínal jistič na elektrické osvětlení. Soused musel krabičky rozebrat a vše vysušit, následně vyfénovat a opět smontovat. Pro jistotu následnou montáž nechal soused na druhý den, kdy možná ještě zbytek vody do krabiček z kuchyňského jádra vteče.

Soused, který mě vytopil, ale odmítl uhradit celou opravu a musela jsem ji zaplatit ze svého. I když se mu soused snažil vysvětlit, že škodu způsobil on a je tudíž povinen ji uhradit, vysmál se nám do obličeje.

Tak jsem byla hned v novém roce zase o nějakou tu částku za opravu chudší. „Nebojte, zapamatuji si ho a jemu se také něco rozbije. Nemůže počítat s tím, že bych mu to opravil,“ řekl ještě soused, který sjednal nápravu.

S dobrým pocitem, že mi alespoň světlo opět svítí, jsem usnula. Ani jsem netušila, jak rychle se bumerang vrátí. Přesně za týden soused nade mnou opojený alkoholem v kombinaci drog usnul při vaření. Podařilo se mu zapálit elektrickou zásuvku a při následném hašení si vyzkratoval elektřinu v bytě. Běžel za sousedem, který mi elektřinu opravoval. Měl smůlu. Neplatičům není povinen dělat sluhu.

Sice se mladému muži žijícímu nade mnou částečně jeho chování vrátilo, já jen trnu hrůzou, kdy skutečně vypálí celý dům nebo ho vyhodí do povětří. Již v minulosti se ho snažila zbavit sousedka žijící na stejném patře jako on. Často se u něj střídají hlídky policie, které někdo přivolá pro rušení nočního klidu, a neustále se opravují škody, které napáchá na společném zařízení domu. Stížnosti, snahy, prosby i výhrůžky odvážných zatím nepomáhají. A tak se i letos trápíme s jedním nepřizpůsobivým člověkem…

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete