Říká jí všechno, jen ne pravdu… Lze stavět lásku na zklamání? A kdy se milovaná samota začne měnit v osamělost? Zatímco nejbližší přítelkyně jsou pevně ukotvené ve svých rodinách, fotografka stále jen pozoruje. Zkoumá. A pořád dokola si klade otázku, zda jsou vztahy bližních opravdu tak bez poskvrny, nebo zda každý z nás žije jen svoji vlastní karikaturu.
Nový román Barbary Nesvadbové je o světě za klíčovou dírkou, o tom, čemu věříme a jak málo spoléháme na vlastní intuici.
Těžko si představit něco tak nehezkého jako dospívání v rodině s otcem alkoholikem. Do čtyřicetileté Gábiny, která má zdánlivě vše, co si může přát, v podobě milujícího manžela, tří dětí a dobré práce, by nikdo neřekl, že jako teenager uklízela zvratky po opilém tátovi a ustrašeně čekala na jeho návraty domů. Tohle zkrátka nejsou věci, kterými by se člověk chtěl chlubit. Ale i ty nejhorší vzpomínky a zážitky časem vyblednou, ostré hrany se, obzvláště za podpory milujícího okolí, zbrousí a život plyne klidně a vyrovnaně. Ovšem jen do chvíle, kdy Gábina obdrží zprávu, že otec umírá v nemocnici po předávkování léky... Nezvykle otevřený a syrový příběh o tom, jak alkohol dokáže rozvrátit vztahy v rodině, je plný lží, manipulace, zášti a zloby. Naléhavě a současně nemilosrdně až krutě vypráví o lidských slabostech, selháních, odpuštění, bolestech a jedu, který v sobě lidé dokáží nosit dlouhé roky.