Soutěžní páry pořadu Jak se staví dům

Čtěte také:
Jak se staví dům
Sestava pořadu Jak se staví dům
Jak se staví sen – nový pořad o bydlení

První pocity Olgy a Pepy

Naše první pocity při vstupu do holodomu v Lešanech byli velmi shodné. Už doma jsme si povídali o tom, jak to tam bude vypadat. Počítali jsme s tím, že tam ani nebudou příčky, že si je budeme vymýšlet sami podle dispozice obvodových zdí. Přece jenom strávíme tam třetinu roku a když jsme se oba zamysleli nad tím, jak dlouho už se známe, tak těch třetin v našem vztahu bylo málo. Jsme zvyklí být hodně času spolu, tak tohoto jsme se neobávali. Vlastně jsme se ani vstupu do domu neobávali, spíš jsme byli zvědaví. Když jsme konečně po dlouhé a únavné cestě v blátě se zavazadlem v ruce našli dveře, do kterých pasují klíče od domu, jenž vypadal zvenčí velmi dobře, vstoupili jsme do chodby. Ta měla naštukované stěny a k našemu milému překvapení tam byli i příčky a dům vypadal na pohled, že tam nebudeme muset dělat velké stavební úpravy. Naopak nás oba nepříjemně zarazil ten obrovský nepořádek, na zemi bylo poházené vše, co řemeslníkům odpadlo od ruky počínaje stavebním materiálem a konče jejich nedopitými petlahvemi. První naše myšlenky byli, že je to vše úmyslně na nás připravené, že snad nikdo nemůže takový „bordel“ udělat, ale co,  máme oba zdravé a pracovité ruce a je to jen otázka pár hodin, kdy to uklidíme a vyházíme z domu. Po prohlídce celého domu s kamerou za zády jsme se shodli, že se nám nejvíce líbí prosvětlený pokoj, kde bychom udělali obývací pokoj spolu s kuchyní a jídelnou dohromady a velká podkrovní  místnost, kde by byla krásná ložnice nebo dětský pokoj.Venku se setmělo a nadešel čas najít si místo na spaní a ustlat si. Jelikož jsme měli jen jeden spacák, první co nás napadlo, že v holobytě s odpadkama a v nevyhřátých místnostech bude to nejpříjemnější se k sobě tisknout na deskách polystyrénu, které jsme našli venku před domem v hromadě odpadků. Pak nás „zachránil“ Pavel Cejnar : „Spát budete dnes ve dvou stavebních buňkách“.  Když  to oba shrneme, bylo to vše lepší, než jsme očekávali a už jsme se těšili jak tento domeček zařídíme a doděláme pro budoucí majitele. Věříme, že tam budou moc šťastní a spokojení, stejně jako jsme my dva.  

Tajemství Martiny a Libora

Náš příjezd do Lešan byl pro nás od začátku jedno velké tajemství. Nic jsme o této lokalitě nevěděli a nebýt doprovodu asi bychom po cestě zabloudili. Samotný příjezd byl pro nás překvapením. Na to, že najednou okolo nás bylo spoustu lidí a pořád nás snímali kamery, jsme si rychle zvykli, ale na všudypřítomné bahno si nemůžeme zvyknout pořád. Možná jsme si v jednu chvíli říkali, co tady vlastně děláme a byli jsme i trochu otrávení. Když nám Pavel Cejnar dal první úkol a my si vyhrabali dům č. 2 z hromady písku tak jsme ožili a byli strašně zvědavi jak to tam bude vypadat. Čekali jsme hodně, ale to, že v domě bude takový nepořádek a že tam bude spousta nedodělaných věcí nás šokovalo. A když nám pak sdělili, že tady budeme nocovat, tak jsme možná mysleli na útěk zpátky domů. Pořád jsme doufali, že to je žert a půjdeme někam do hotelu, kde se příjemně vyspíme. Ano žert to byl a to co následovalo byl  ještě větší šok. Nacpali nás do buňky o 20 m2 a z úplně cizími lidmi jsme měli strávit noc. Jediné pozitivum bylo teplíčko, teplá sprcha a měkká matrace na železné posteli . Usínali jsme  unaveni, plni kladných i záporných dojmů a s myšlenkou co nás druhý den čeká.

Jirka a Míša - první dojmy

Po prvním dnu jsem se cítili velmi unaveni. První den se velmi brzo vstávalo, pak balení věcí a cesta do Lešan. Po přivítání v Lešanech a vyhrabání klíče z písku jsem se těšili až si odpočineme. Byla velká zima a měli jsem hlad. To nebylo ovšem všechno, čekala nás strastiplná cesta k domu, který jsem nevěděli kde je. Hledali jsme ho asi hodinu. Když jsem ho našli, byli jsme rádi, na druhou stranu nám byla větší zima než po příjezdu do Lešan. Čekali jsme vytopený dům, kam si budeme moci lehnout, ale čekal nás šok v podobě vymrzlého domu. Po připravení postele jsem si lehly a mysleli si, že z tím dnešní den končí. Ten ovšem končil asi o 3 hodiny později. Dostali jsem svoji buňku, kde se topilo, ale nebyla připravená na bydlení. Museli jsem ji proto uklidit a až po tom jsem si mohli jít lehnou. Po první dnu můžeme opravdu říci, že jsme byli unaveni více než dost, ale jsme rádi, že již víme, jak vše vypadá a do čeho jdeme.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout