Špatné číslo

Petra žila od rozvodu docela spokojený život. Měla svou práci, pětiletého syna Martina a spoustu koníčků. Rozvedená byla právě rok, když jí kamarádka nabídla telefonní číslo svého nedávno rozvedeného kamaráda Jirky, který hledal partnerku. Zapsala si ho do telefonu. Nevěděla, zda partnera postrádá, ale pak souhlasila, aby kamarádka předala i její tel. číslo Jirkovi.

  Ještě ten den, co Jirka získal Petřino číslo, psal večer SMS: „Nazdar Petro, co provádíš takto v pátek večer? Jiří.“ Chvilku trvalo, než si Petra vůbec uvědomila, kdo píše. Bylo jí divné, že se jí nezobrazilo Jirkovo jméno, které měla už uložené v telefonu. Ale pak tomu nevěnovala pozornost. Malého Martínka jí hlídala babička a ona se ve večerních hodinách vydala ke kamarádce něco důležitého jí vyřídit. A tak ji napadlo, že by ji Jirka mohl na zpáteční cestě doprovodit, kdyby měl zájem. Od kamarádky už věděla, že se s ní chce setkat osobně a navíc bydlel ve stejné čtvrti, jako její známá, ke které šla. A ona měla domů dost dalekou cestu. A tak mu to napsala: „Jdu ke kamarádce, budeš-li chtít, můžeš mě cestou zpátky doprovodit.“  „Záleží, v kolik půjdeš od kamarádky. Zašel jsem si do restaurace, kde dávají za dvě hodiny přenos ve fotbale a já ho chci vidět.“ Odpověděl.  Petru to moc nenaladilo. Kamarádka vyprávěla, jak je Jirka pozorný a vstřícný a jak moc ji chce poznat. Ale co, říkala také, že je milovníkem fotbalu a velikým fotbalovým fanouškem. Třeba to tak bude. A tak odepsala: „Nevím, v kolik se budu vracet, ale pak prozvoním. Deset minut nato budu u lékárny. Záleží na tobě, jestli tam budeš. Mám Modrý svetr. Ahoj Petra.“

U kamarádky se zdržela jen chvilku, vyřídila nezbytně nutné věci a vyšla před panelák, v kterém kamarádka bydlela. Prozvonila Jirkovo tel. číslo. Byla napnutá. Jirkova zpráva ji zastihla už na cestě sem a ona byla ležérně oblečená ve sportovním, nenalíčená a nepřipravená na případné rande. Na druhou stranu, pokud tam bude, pozná ji takovou, jaká skutečně je.

Když za dvanáct minut přicházela k lékárně, srdce jí bušilo až někde v krku. Před lékárnou nikdo nestál. Nepřišel, pomyslela si. Naproti přes ulici stál ale nějaký kluk. Připadal jí mladičký, Jirka měl mít o rok víc než ona a tento měl tak o pět méně. Navíc Jirka je prý hodně vysoký a tento je spíš prcek. Ale vypadal, že si ji prohlíží a na někoho čeká. Přešla silnici a nespouštěla z neznámého oči. Nepozdravil, jen stál a čučel. Je to on, není to on? Postavila se kousek od něj a ještě jednou se podívala k lékárně. Šel tudy jen starý pán s pejskem.

V tu chvíli jí zazvonil telefon v kapse. Na displeji se objevilo Jirkovo jméno. Přijala hovor a ihned spustila: „Ahoj, já tě prozvonila a stojím u lékárny, ale ty tu nejsi. Asi jsi to nestihl, viď?“ „Ale já vůbec nevím, s kým mluvím. Měl jsem zmeškaný hovor, tak volám.“ „Tady Petra.“ Řekla Petra zmateně. „Jaká Petra?“ „Jsi Jirka?“ Zeptala se. „Ne, Honza.“ Odpověděl. „Aha, tak to je omyl, promiňte.“ Řekla a zavěsila. V tu chvíli jí to došlo. Zkontrolovala uložené telefonní číslo a číslo, z kterého jí Jirka psal. A našla rozdíl v jednom čísle: Místo dvojky měla uložené číslo tři, a tím se dovolala neznámému Honzovi. Takže Jirka vůbec neví, že už od kamarádky odešla. Jak tam tak stála naproti lékárně, napadlo ji, že musí dodržet slib. Vytočila Jirkovo číslo, tentokrát to skutečné, ale on tam měl schránku. Naštvaně řekla: „Ahoj, tady Petra. Prozvonila jsem tě, jak jsem slíbila, ale spletla jsem si číslo. Tak teď stojím u lékárny a nevím, jestli mám na tebe čekat. Ale máš vypnutý telefon, tak jdu domů. Měj se. Petra.“

Byla naštvaná. Od kamarádky spěchala, protože byla zvědavá. Že by jí skutečně někdo chyběl? Bylo by prima, kdyby nebyla s malým Martínkem sama, ale... Má-li být každý tak nespolehlivý, jako ten Jirka, raději zůstane jen se synem. Napíše mu, že ho prozvoní, a on vypne telefon.

Šla brzy spát, zítra odpoledne musí pro syna k babičce, tak ať si odpočine.

Ráno zvonil telefon. Neznámé číslo. Kdo to může být? Když ho zvedla, ozval se veselý hlas: „Ahoj, tady Honza. Odkud vůbec jsi? Máš milý hlásek.“ „Jaký Honza?“ „No, ten, kterému včera volala nějaká Petra.“ „Aha, ty jsi ten, co jsem si včera spletla jeho číslo.“ Došlo jí to. „Ano, ten. Kdo je Jirka?“ „Nejsi zvědavý?“ „Jsem, ale jsem sám, mladý a snad perspektivní pracující človíček a včera mi volala na poslech velmi sympatická... dívka.“ Určitě se do telefonu smál. Ale i on měl milý a sympatický hlas. „Abych to napravil." A pak se během jeho povídání dozvěděla, že je o rok mladší než ona a dokonce bydlí jen deset kilometrů od jejich města. A byl ještě svobodný a bezdětný. I ona mu o sobě něco řekla.

Večer pak přišla SMS. Psal Jirka, že se včera trošku napil, a tak se mu nechtělo někde chodit po nocích. To by jí ještě scházelo: Potkat chlapa, co pije a vysedává po hospodách.

     V následujících dnech ještě párkrát zavolal Honza a oni zjistili, že mají i hodně podobné zájmy.

     ...A tak se Petra seznámila omylem se svým současným přítelem. Vypadají šťastně a mají spolu hodně společného. A na různých sešlostech občas vypráví o tom, jakým nedopatřením se seznámili. Někdy i nedopatření bývá příjemné.

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10