Splněný výletní sen

V dnešním příspěvku bych vás ráda pozvala na výlet, který jsem plánovala dlouhé roky a na který rozhodně jen tak nezapomenu. Ač rodák z Libereckého kraje, navštívit osadu Jizerka se pořád nedařilo. Až jsem nám s manželem nakonec objednala víkendový pobyt v jedné z místních chalup a mohli jsme se pak naplno dva dny věnovat poznávání této vyhlášené lokality.

Pokud by někdo nevěděl, tak osada Jizerka je nejvýše položenou obcí v České republice, první zmínky o obci pocházejí z roku 1539. Safírový potok byl známý jako naleziště drahých kamenů, bylo zde možno nalézt rubíny, topasy a samozřejmě i safíry, které daly potoku jméno. Roku 1828 zde sklář Franz Anton Riedel založil první sklářskou huť v osadě. Vyrábělo se zde duté sklo a sklářské tyče, které se dále používaly k mačkání perlí.

Okolí osady Jizerka je nejchladnějším místem Jizerských hor. Absolutně nejnižší teplota zde byla naměřena v roce 1944 a to mínus 41,5°C. Běžné zimní teploty zde dosahují 20 stupňů pod nulou a pod nulu se dostávají ranní teploty i občas během letního období. V minulosti ji proslavil i tzv. „Hnojový dům“ cestovatele a dobrodruha německého původu Gustava Ginzela.

Jistou raritou místa je i fakt, že obec nemá žádné veřejné osvětlení a chráněná oblast tmavé oblohy činí na 75 čtverečních kilometrů. To jen pár základních informací o místě.

Páteční odpoledne jsme se vydali na nedaleký Bukovec, ze kterého se naskýtají krásné výhledy na Jizerku. Ubytovaní jsme byli v Hospodě na Jizerce, proti které se nachází i centrální parkoviště, dál do obce je zákaz vjezdu, jezdí sem i autobusová doprava. Od našeho ubytování jsme proto vyrazili po zeleném značení naučné stezky Tři iseriny. Začátek naší cesty vedl rovinatou luční oblastí až k bývalému čedičovému lomu, následovalo ovšem poměrně strmé stoupání na samotný vrchol kopce. Naštěstí nás les chránil před přímým sluncem a tak samotný výšlap nebyl až tak hrozný, navíc jsme se již nemohli dočkat slibovaných výhledů. Jako bonus pak byl fakt, že v danou chvíli jsme byli na Bukovci jen sami dva. Co víc si člověk v danou chvíli může přát...

Druhý den jsme pak celý věnovali poznávání obce. Našlapali jsme hodně kilometrů, než jsem nabyla dojmu, že jsem viděla vše, co jsem měla v plánu. Rozhodně jsme nemohli vynechat prohlídku Muzea Jizerských hor, které se nachází v budově bývalé školy v centru obce. Expozice zde jsou rozděleny do 4 celků, prvním je expozice Jizerské hory za starých časů, další se zabývá zdejší sklářskou výrobou. Třetí část je věnována přírodě Jizerských hor a přírodním zajímavostem a v závěru je pak možno se seznámit i s fotografiemi Siegfrieda Weisse.

V poledne jsme si pak dopřáli v jedné s místních hospůdek výtečné kyselo a kynuté borůvkové knedlíky, no nejedla jsem lepší... Když jsme si krapet odpočinuli a nabrali sílu, vyrazili jsme směrem k zdejším rašeliništím. Tam jsem tedy byla lehce zklamaná, neb jsem očekávala malá jezírka či tůňky, ale místo bylo veskrze na suchu, ale i tak to byla zajímavá podívaná. Cestu k ubytování jsme poté zvolili kolem Safírového potoka, kde tedy i přes zákaz se pár lidí snažilo z jeho koryta vyrýžovat nějaký ten poklad, ale spíš šlo opravdu o zábavu, než že by snad odsud odcházel někdo s drahým kamením po kapsách.

Nakonec se nám ještě poštěstilo zachytit pár okamžiků pěkného západu slunce. Prostě splněný sen. Pokud snad někdo z vás nad výletem na Jizerku přemýšlí, mohu tento počin jen a jen doporučit.

Kahomar - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete